Zolle – Zolle

Traktoristova radost z nástroje
2013
Supernatural Cat
27:52 (10 skladeb)
agro math
www.supernaturalcat.com/zolle.html

Zolle je dvoučlenný projekt Marcella (Morkobot) a Stefana a jejich debut šlape jako dvoutaktní motor. Diesel. Nikoliv překvapivě vyšel u Supernatural Cat, labelu, který je vyhlášený zaměřením na italské experimentální formace jako Ufomammut, Lento či právě Morkobot.

Musím se hned zkraje přiznat ke své velké lásce k desert rocku, velmi specifickému subžánru kolem kapel Kyuss, Queens of the Stone Age a Eagles of Death Metal. Fascinuje mě lascivní buranství, drzost a vítr ve vlasech lidí, co se v obrovských amerikách prohánějí pouští někde na středozápadě. I přes značně okázalou vidláckost však nejde o žádné hudební křupany – namísto toho si perfektně pohrávají s americkou rockovou tradicí. Míchají hard rock, blues, bluegrass a vše to dává perfektní smysl. Jako motorest mezi kaktusy někde u zapomenuté dálnice.

Zolle mi přinášejí podobný prožitek. Fascinují mě buranství, drzost a vítr ve vlasech traktoristy na venkovské silnici. Valí se svým tempem v rytmu dvoutaktu a nenechá se předjet. Dává okázale najevo svou křupanskou nadvládu a radost z protáhlých obličejů vystajlovaných měšťáků je značná. On je král silnice, ne proto, že by byl lepší, ale prostě proto, že se na silnici krom něj nic nevejde.

„Riffy jako horská bouře. Stěny zvuku a ta atmosféra!“

S podobnou poťouchlostí a hravostí hrají i Zolle, žánrově nezařaditelná kapela. Agrární primitivnost rytmů. Riffy jako horská bouře. Stěny zvuku a ta atmosféra! Formálně využívají mathrockové postupy, velké množství kudrlinek a zlámaných melodií. A toto možné zařazení okamžitě boří masivními riffy jak od… opravdu nevím koho. Linka strunného nástroje je tak skvěle napsaná, že každou chvilku něco připomene, a okamžitě se zažírá pod kůži. A přesto všechno si nedokážete vzpomenout, kdo jiný by to mohl zahrát, od koho to mohli okoukat, opsat nebo se inspirovat.

Odzbrojující jsou i bicí – jednoduché, až minimalistické, rytmy tak akorát, ve středním tempu, žádný spěch ani prostor pro velké repetice, což je vzhledem ke kvalitám Morkobot možná škoda. Takto některé skladby vyzní více jako skici, ale nikdy se nestane, že by působily zcela nedokončeně či jen zběžně nahozené. Jsou to skici, které jsou připraveny k vydání, ale zároveň nechávají prostor pro posluchačovu imaginaci, aby si je sám mohl doplnit a rozvést směrem, kterým sám chce.

„Na konci debutu Zolle zazní, jako v každé správné pohádce a zemědělské dědině, zvonec.“

Kolekci spíše kratších skladeb však zakončuje více než sedmiminutový track „Moongitruce“, který poodhaluje schopnost Zolle napsat dlouhou skladbu s velmi dynamickou strukturou, plnou atmosféry a směřující stále kupředu, ani na moment nenudící a zároveň, i přes více než trojnásobnou délku oproti ostatním, skvěle zapadající. Byť jí v takovém rozsahu chybí ona až chlapecká radost z nástroje, která je tak charakteristická pro zbytek alba.

Na konci debutu Zolle zazní, jako v každé správné pohádce a zemědělské dědině, zvonec. Kraví zvonec. A perfektní detail ukotvující nahrávku na vesnici. Nechápu, jak to Zolle udělali, ale znějí po italském venkovu a zároveň jsou současnější, než drtivá většina kapel hrajících mezinárodně přijímaný styl svázaný estetickými konvencemi, které bodují kdekoli po světě, ale nejsou v nich patrné lokální kořeny. Podobně jako u desert rocku, který je perfektně srozumitelný i u nás, ale má jasný cejch amerického Středozápadu, mají Zolle jedinečnou známku lokálního produktu vyrobeného v EU.