Zkrocení beránka božího

 

Tenhle článek píšu nerad. Jde tady o kapelu, kterou mám rád, její divoký koncert a tragédii, která z toho vzešla. A ta tragédie má nyní po dvou letech svoji dohru, když byl Randy Blythe z Lamb of God nedávno zatčen. V různých médiích se následně objevují různé spekulace o tom, co se vlastně tehdy v Abatonu stalo, a většina z nich je naprosto mimo.

V důsledku toho vypadá metalová scéna navenek opět jako ráj ožralých hovad, pro které jsou koncerty vítaná příležitost ke rvačce, a která neváhají sáhnout druhému na život. Ale realita toho, co se tehdy stalo, je trochu jinde.

Poprvé v historii přijeli Lamb of God do České republiky. Pro mnohé včetně mě to byl splněný sen, a tak se na koncert sjeli příznivci kapely z celé republiky, včetně toho nešťastníka, co se už domů vrátit neměl. Vystoupení Lamb of God bylo výborné a atmosféra pod pódiem tomu odpovídala. Někteří nadšenci se vydrápali na pódium, což není na podobných akcích nic neobvyklého. Ze strany kapely ani organizátorů nepadlo jediné slovo proti tomu (možná bylo něco napsáno drobným písmem na rubu vstupenky, ale ruku na srdce, znáte někoho, kdo to čte?). Na Obscene Extreme se podobné praktiky dějí běžně a pořadatelé to dokonce podporují, pokud chování fanoušků na pódiu nepřesáhne určité předem stanovené hranice. Na klubových koncertech není stagediving a přítomnost fanoušků na pódiu s kapelou také nic neobvyklého.

„Tehdy v Abatonu vůbec nešlo o to, že by vetřelci na stage obtěžovali nebo dokonce napadali kapelu.“

Rozumím nicméně tomu, že ne každé kapele je podobný blízký kontakt příjemný. Zažil jsem akce, na kterých vylezl na pódium nemotorný a pivem páchnoucí chlap, který se „pověsil“ na zpěváka a začal svým ožralým hlasem cosi hulákat do mikrofonu, který málem vyrval dotyčnému z ruky. V podobných situacích naprosto chápu, že podobné hovado vyprovodí z pódia ochranka nebo i kapela sama a neberou si servítky.

Jenže tehdy v Abatonu vůbec nešlo o to, že by vetřelci na stage obtěžovali nebo dokonce napadali kapelu; byli to mladí, nadšení kluci, u kterých euforie z koncertu přerazila zábrany. A každopádně by na to vzhledem k rychlosti Randyho zásahu neměli čas. Sotva se někdo vydrápal nahoru, napadl jej Randy pěstí, dal mu celkem solidní nakládačku a nakonec jej hodil dolů s razancí, kterou jsem za těch osmnáct let, co jezdím na koncerty, ještě neviděl. Vypadal u toho naprosto nepříčetně, ani se neobtěžoval přestat zpívat, jako by šlo o součást show; jestli je tady příčinou vrozená agresivita, chlast nebo rozčilení při koncertě, nechci soudit. O případném selhání ochranky nemá smysl mluvit, Randy fanoušky vždy napadl tak rychle, že by se zasahující pořadatelé museli porvat se zpěvákem samotným. Spíše nerozumím tomu, proč někdo z hudebníků prostě po prvním incidentu neřekl něco ve smyslu „idioti, nelezte sem, nechceme vás tady!“ Všechno to mohlo dopadnout úplně jinak.

„Nešlo o žádnou rvačku ani spor; prostě je bez jakéhokoliv varování srazil dolů.“

Vyvrcholení přišlo těsně před koncem, kdy fanoušci čekali na přídavek. Ke konci již nikdo za kapelou nelezl, osud těch, co to zkusili na začátku, ostatní celkem spolehlivě odradil. Jenže před přídavkem Randy udělal do publika gesto, které jsem si vyložil jednoznačně jako pozvání na pódium. Vypadalo to, jako by chtěl poděkovat přítomným za výbornou atmosféru, nebo snad nechtěl v očích svých fanoušků vypadat jako agresivní kokot? Možná chtěl jen nabudit atmosféru, teď už to je asi jedno.

Jenže stejně jako já si to vyložili dva kluci v první řadě, podívali se na sebe a vyhoupli se nahoru. Po pár sekundách se však Randy sebral, řekl něco ve smyslu „too much people on stage“ a zatímco oba mávali kámošům v publiku a byli tak ke zpěvákovi otočeni bokem, rozběhl se a srazil je dolů. Nešlo o žádnou rvačku ani spor; prostě je bez jakéhokoliv varování srazil dolů.

Oba kluky jsem už po pádu neviděl; kapela zahrála poslední písničku a já šel domů. Měl jsem dost rozporuplné pocity. Koncert byl vynikající, ale Randyho vyvádění zanechalo velmi špatný dojem. Tím to vlastně pro mě mohlo skončit, stejně jako pro většinu ostatních.

Jenže neskončilo. Asi o dva měsíce později jsem se dozvěděl, jaké měl ten poslední incident následky. Jeden z napadených fanoušků se při pádu na zem praštil do hlavy a udělalo se mu zle. Kamarádi ho odvedli ven na vzduch, ale kluk za chvilku omdlel. Záchranka jej odvezla do nemocnice, kde ležel snad dva týdny v kómatu, ze kterého už se neprobral. A pak umřel.

„I v tomto případě to mohlo skončit jen pár modřinami, nebýt toho, že Randy řádil jak urvaný z řetězu.“

Lamb of God v té době už dávno opustili republiku a nebyl bych překvapený, kdyby se o celém incidentu dozvěděli až před pár dny, kdy Randyho na letišti zatkla policie. Ta sice incident vyšetřovala, ale v dané situaci nemohla udělat nic jiného než předat celý případ kolegům z USA. A ti v celém případu pravděpodobně udělali méně než nic; alespoň na stránkách kapely nebyla ani zmínka o tom, že se na koncertě v Praze něco stalo.

Vlastně se překvapeným reakcím ze strany kapely ani tak nedivím; celý incident byla vlastně nešťastná náhoda, která shodou okolností přerostla v tragédii. Ale stejně tak nelze přehlédnout skutečnost, že Randy si svým vyváděním o podobné vyvrcholení vlastně koledoval.

Dejme tomu, že kluk na stagi neměl co dělat a pořadatel situaci prostě nezvládnul. Pravděpodobně by nikdo ani necekl proti tomu, že si kapela pořádek zjednala sama – Lamb of God by nebyli první ani poslední. Ale i v tomto případě to mohlo skončit jen pár modřinami, nebýt toho, že Randy řádil jak urvaný z řetězu. Bez ohledu na všechno ostatní prostě není v pořádku, že hudebník na koncertu napadne svého fanouška způsobem, který se běžně vidí v ringu na MMA. A jestli toto chování Randy Blythe považuje za normální, pak můžu pouze konstatovat, že svojí arogancí poslal jednoho kluka do hrobu, znepřátelil tu část metalové scény, která nechápe agresi vůči vlastním fanouškům za projev umělecké invence, a možná dlouhodobě odepsal výbornou kapelu. Gratuluju.