Zatokrev – Silk Spiders Underwater...

Z bahna ven
2015
Candlelight Records
64:37 (8 skladeb)
doom | death | sludge
www.zatokrev.com

Zatokrev. Švýcarská kapela, o jejímž propojení s Českem skrze kořeny zakladatele Frederyka Rottera se dočtete v každé recenzi, reportáži i rozhovoru s ní, tedy alespoň na půdě tuzemské hudební publicistiky. Ano, i my pro ně máme slabost, nejde to jinak.

Stejně jako za minulou nahrávkou „The Bat, the Wheel and a Long Road to Nowhere“ z roku 2012, která rovněž vyšla u uznávaného britského žánrového labelu Candlelight, tak i za loňskou novinkou stojí dvojice producentů a hudebních inženýrů Serge Morattel (postaral se třeba o debut „Nord” taktéž švýcarských postmetalistů Year of No Light) a Raphaël Bovey (bubeník již neaktivních Kruger). Oproti zmíněnému albu se ale na poslední desce ocitáme v docela odlišném světě.

„Silk Spiders Underwater...“ je první částí dvojdílného konceptu, jiného příběhu, nového začátku. Změnilo se mnohé, což dokazují již první tóny. Zůstaneme-li ještě chvíli u srovnání s „The Bat, the Wheel and a Long Road to Nowhere”, což bylo bahnité, těžké, hutné, špinavé a svým zastřeným zvukem i nesnadno uchopitelné album, novinka jde naprosto odlišnou cestou hned v několika aspektech, z nichž nejzásadnější jsou dva. Tím prvním je samotný přístup ke kompozici. Značně ubylo kytarových vrstev, čímž ostatní nástroje získaly mnohem více prostoru. V rámci alba se pak můžeme setkat s o poznání variabilnější paletou namíchaných žánrů, subžánrů a vlivů, což desce také přidává na zajímavosti a samozřejmě i přístupnosti.

Druhým veledůležitým činitelem je práce se zvukem. Zmíněnou špínu a nečitelnost vystřídal důraz na zvuk čistší a srozumitelnější. Však také slovem, které se při poslechu nejčastěji vkrádá na jazyk, je bezesporu dynamika. A to natolik, že lze aktuální nahrávku bez uzardění označit za tu zdaleka nejdynamičtější v celé diskografii kapely.

„Závěrečný dvanáctiminutový epos už jen potvrzuje, jak zruční skladatelé a hudebníci se v Basileji aktuálně nachází.“

V kontrastu s právě řečeným si však Zatokrev stále uchovávají svůj nezaměnitelný rukopis. Kupříkladu „Bleeding Island“ je pro kapelu typická skladba s veškerou koncentrovanou energií, načernalou důrazností a hutností, že se může sebevědomě postavit i vedle takových hitovek, jakými jsou třeba ikonické skladby „Medium“, „Goddamn Lights“ a dokonce i „... Zato krev“. Stejně tak „Swallow the Teeth” potěší všechny, kdož mají rádi onu agresivní přímočarost, silné kytarové linky, nekompromisní bicí podklad a především Frederykův zastřený a zároveň naléhavý vokál.

Naopak „Brick in the Sky“ je právě skladbou pro Zatokrev nepříliš příznačnou. Je doomově melancholická, rozvážně si pohrává s pocity bezvládí a nejistoty. Svou podmanivou monotónností se i díky akustickým vybrnkávačkám řadí mezi nejhlubší skladby Švýcarů vůbec, čemuž nemálo dopomáhá také hostující cellistka Alexandra Werner. Závěrečný dvanáctiminutový epos „They Stay in Mirrors“ pak už jen potvrzuje, jak zruční skladatelé a hudebníci se v Basileji aktuálně nachází.

„Silk Spiders Underwater...“ působí vyváženým a velice propracovaným dojmem. Černobílý dvojvinyl nabízí nemálo nezvyklých motivů a postupů, kompozičně i zvukově se bezesporu jedná o vyspělou, do posledního tónu promyšlenou a skvěle nahranou desku, která nutně nemusí být tou nejlepší v již čtrnáctileté historii kapely, je ale určitě tou nejzajímavější a nejhýčkanější. V případě Zatokrev tak můžeme hrdě prohlásit, že nová cesta, jíž si vybrali, je tou správnou.