Wolves in the Throne Room – Celestite

Vlci hrůzou vyjí na Měsíc
2014
Artemisia Records
46:04 (5 skladeb)
ambient
www.wittr.com

Na školách bývávaly televizory Orava a videorekordéry Daewoo. Učitelé na nich pouštěli vzdělávací filmy a pořady. Možná si pamatujete ty z chemie, kde na šedém pozadí čísi ruce přelévaly jednu tekutinu do druhé, pak míchaly a míchaly, až tekutina změnila barvu, objevil se vzorec a děti hned věděly, co je ve světě čeká. Vše uzavíralo sdělení typu „Schváleno MŠMT, vyrobeno 1992“. Nebo tak nějak.

V těchto úmorných videích hrávala hudba. Pokud už nemáte ani přibližnou představu jaká, nevadí, protože Wolves in the Throne Room nám ji novým albem připomenuli.

Počáteční dojem z „Celestite“ opravdu směřuje k první půli let devadesátých, protože co WITTR vysyntezátorovali, působí staře a nehezky. Ne sice všechno, třeba začátek první skladby ještě slušně navnazuje, ale když pak zhruba ve třetině začnou hrát cosi-trubky, rozpouští se kůže na obličeji. Zní falešně, pitomě a vůbec se nehodí k jemnému začátku. Poté následuje část, která je zase v pořádku. Z tichého hučení se začne zvedat pravidelný tlukot, elektronika kolem zesiluje, snad tedy vše zachráněno. A skutečně ano. „Turning Ever towards the Sun“ až na onu pomstu opilého konzervatoristy dávení nevyvolává.

„Celé to působí, jako by Petr Jančařík natáčel Magion na Hradbách samoty.“

Ne tak skladba další, která je prostě strašná. S „Initiation at Neudeg Am“ už jsme tak hluboko zabořeni v tom nejhorším z devadesátko-osmdesátek, že kolem nás začínají rotovat domácí skalky s fontánkou a umělou mlhou, chlebíčky a povlečení s tygry. Veselé pak je, že sluníčkovo klávesové „cingilink, cinglilink...“ přeruší pomalé elektronické kytary a hluboký noise, do něhož se „cingilink, cingilink...“ zase přidá! Takže to celé působí, jako by Petr Jančařík natáčel Magion na Hradbách samoty. A takhle to pokračuje dál a dál. Jeden dobrý nápad střídají tři stařecky znějící hrůzy.

Bylo by ale kruté nepřiznat „Celestite“ ani kapku dobrého. V několika momentech se opravdu objeví něco jako velmi solidní ambient, za nímž je přemýšlení a práce. Akorát se nedostavuje výsledek, protože stejně jako se na heligonku nedá hrát psytrance, nedá se bez ponětí o aktuální podobě ambientu dělat v žánru cokoli, co nebude působit směšně. Proto od WITTR dostáváme hudební doprovod k výukovému videu z chemie z roku 1992.

Námitka o zlých recenzentech neodpouštějících ani to nejmenší škobrtnutí zde neobstojí. Nejde o přehnaná očekávání u zavedených autorů, vysoko nastavené laťky a podobně. Jde jen o to vidět, že kapela patřící k veličinám jednoho žánru, může klidně být naivní v žánru jiném.