Vulture Industries – The Tower

Promarněné šance
2013
Season of Mist
54:27 (9 skladeb)
prog metal
www.vulture-industries.net

Pokud vám stále chybí Arcturus, tak vám nyní začnou chybět i Vulture Industries. Ti hráli na prvních dvou albech jako jejich vzory, přičemž nezáleželo na tom, že takřka okopírovali notu od noty. Hlavně to bylo po čertech zábavné a rozhodně lepší, než co nám předestřeli teď. Takzvaná vlastní cesta totiž moc parády neudělala.

„The Tower“ sice stále má onen nezaměnitelný avantgardní feeling norských kapel a krásný obal, ale taky téměř hodinu, během níž se musíte trochu nutit k dalšímu poslechu. A to přitom na albu není vůbec nic špatně, některé momenty působí takřka geniálně, jen jich je ve čtyřiapadesáti minutách jako hub v zimním lese. Co zpočátku vyvolává naděje a navnadí, postupně opadne a vytratí se v šedi. Třeba výtečná první polovina „The Pulse of Bliss“ nakopnutá chytlavým refrénem a hračičkovským riffováním rozbředne do malátného uspávání hadů. A tak by se až na čestnou výjimku dalo popsat celé album.

„Co dřív znělo zajímavě, jakkoli to bylo okopírované, se nyní ztratilo.“

Onou záchranou před mdlobami je „The Dead Won't Mind“, tak trochu caveovská hororová balada, která má jediná konzistenci, náboj a předává posluchači jakousi energii. Jinak i přes nesporné řemeslné mistrovství toho ani po mnoha a mnoha posleších v hlavě moc nezůstane. Jen už poněkud vlezle otravné Bjørnarovo halekání vyvolávající chutě na čistě instrumentální album.

Mluvit o „Věži“ jako o vývoji se dá jen při nepochopení toho, že i netuctová kapela může lehce spadnout do rutiny. Co dřív znělo zajímavě, jakkoli to bylo okopírované, se nyní ztratilo a zbyla pouze vykostěná a dost unavená verze norské avantgardy. Kdyby snad na tento druh progresivního, ne avantgardního, metalu narazil někdo poprvé, byl by možná uchvácen, jinak ale „The Tower“ může těžko chytnout za srdce. Na to moc upadá do fádnosti, což je vzhledem k dvěma výtečným deskám z časů dřívějších velká škoda.