Vladimír Mišík – Královský večer (Balady 1972-2010)

Zhasněte v domě všechny svíce
2014
Supraphon
43:49 (12 skladeb)
folkrockové balady
www.vladimirmisik.cz

Proslulý zpěvák a kytarista Vladimír Mišík, který v loňském roce odmítl převzít státní vyznamenání od vepřové hlavy z Hradu, má již sice na kontě nějaké ty výběry ze své bohaté tvorby, ty dosavadní se však vyznačovaly naprosto běžnou a tradiční koncepcí.

„Tenhle výběr by se mohl nést v duchu večerního zklidnění po vzrušeném a nadupaném dni,“ řekl si jeho protagonista a vytvořil tím nosné téma. Sám vybral baladicky laděné písně z rozličných období své dlouholeté muzikantské dráhy a sestavil z nich působivou kolekci, vytvářející příjemnou atmosféru vyhřátého domova a zabalenou do luxusního obalu.

Folkrockové balady postavené na aranžérsky bohatém spektru strunných, smyčcových, dechových či jiných nástrojů, většinou ale s dominantní rolí akustické kytary, nejsou skoupé na několik letitých perel, vedle nichž se však příliš neztrácejí ani méně známé balady novějšího data. Zatímco autorem hudby je většinou právě Mišík, o texty se, včetně těch, kteří byli zhudebněni až posmrtně, dělí třeba i František Gellner, Jiří Suchý, Jiří Dědeček, Václav Hrabě či nejčastěji Josef Kainar. Repertoárově jednoznačně převažují písně ze čtyřicetileté tvorby ETC..., na závěr však dojde na jediný příspěvek z trvale fenomenálního alba „Kuře v hodinkách“ skupiny Flamengo.

„Sám vybral baladicky laděné písně z rozličných období své dlouholeté muzikantské dráhy.“

Staré osvědčené klasiky neumějí zestárnout. Špetku semaforské poetiky v sobě nesoucí a brumlemi osvěžené „Proč ta růže uvadá“, stále mrazivé „Stříhali dohola malého chlapečka“ a nepřekonatelná „Variace na renesanční téma“, leckomu známější ústředním sloganem „Láska je jako večernice“, to všechno jsou trvalé hodnoty náležící do zlatého fondu české hudby. Blíží se k nim do rána zasazené „Co jsem si vzal“, titulní „Královský večer“, ale také méně známé chuťovky „Romeo se kácí“ nebo „Sadem, lesem, parkem“. Třpytný závěr obstarává flamengovský klenot „Já a dým“, jehož vznešená gradace plná fléten, klarinetů a varhan představuje odvěkou nádheru.

Pokud lze něčeho litovat, potom jedině toho, že výběr těch nejlepších mišíkovských balad působí po obsahové stránce trochu neúplně a nedotaženě. Schází hlavně legendární „Slunečný hrob“ z období raného Blue Effectu, stejně jako textově překrásný „Obelisk“. Nezařazení těchto dvou baladických skvostů je snad jedinou vadou dílka, jinak přitažlivého také vizuálně.

Přestože jde o čistě zvukový disk, digipak je proveden ve tvaru podlouhlého DVD obalu, jenž sám o sobě vypadá velmi dobře. Uvnitř lze nalézt neméně pohledný dvaapadesátistránkový sešitek, který nabízí nikoli pouhé texty, ale spíše verše či přímo poezii, a to v češtině i angličtině, a nechybějí ani rozhovory s Mišíkem a výtvarníkem Karlem Halounem, potažmo vkusné ilustrace toho druhého. To celé tvoří netradiční sbírku básní, kde hudební kotouček je pouze jakoby doplňkovou přílohou, bez níž by ovšem tento zdařilý komplet neměl potřebné opodstatnění.