Vladimir 518 – Idiot

Inteligent
2013
Bigg Boss
59:00 (15 skladeb)
rap/hip hop
www.biggboss.cz/vladimir-518

Už sólový debut Vladimira 518 „Gorila vs. Architekt“ považuju za jednu z nejlepších desek českýho rapu vůbec, určitě alespoň v roce jeho vydání. Vladimír přišel s naprosto odzbrojující kolekcí tracků, postavených na výborných beatech a ještě o trochu lepších textech.

Takových, jaké na naší scéně doteďka nikdo jiný neumí nabídnout, s jasným názorem podpořeným autoritou autora, a oslovujících i lidi, kteří normálně rap neposlouchají. A když už tematikou textů i rozměrem určité generační zpovědi přitáhl pozornost lidí mimo rap, ukázal jim rovnou to nejzajímavější z český scény a dokázal je přesvědčit o tom, že „Pražský producenti“, ty jsou top. I přes to všechno jde albu „Gorila vs. Architekt“ vytýkat dobovost a možná až přílišnou inspiraci tehdejší zahraniční hudbou. Nyní se Vladimir 518 po pěti letech vrací a tohle s příchodem „Idiota“ mění.

Už první track „Můj pes má hlad“, produkovaný DJem Wichem, dokazuje, že tohle je světový. Ne tím způsobem, kdy dochází ke kopírování zahraničních vzorů, ale vytvářením alternativy, která svou kvalitou plně odpovídá srovnatelné zahraniční produkci (sample „Můj pes má hlad“ sice voní Francií, ale jen lehce). Byť, jak je u Vladimíra typické, tuzemské kořeny odhaluje s drzým úsměvem a humorem sobě vlastním. Práce s především lokálními reáliemi je vůbec ohromnou devizou desky. Schopnost zasadit současnou hudbu do kontextu českého normalizačního popu je pak vyloženě odzbrojující.

Ano, také se objevila už na „Gorile“ („Děti prázdnoty“ s Leškem Semelkou), ale teprve na novince jde o skutečné prolnutí. Nejlepším příkladem je vekslácký „Kilovej bůh“ s Jiřím Kornem a Romanem Holým, který přímo dýchá dobovou perverzitou, byť k ní Vladimir přistupuje jemně, poeticky a především s velkým nadhledem. To celý podtržený dalšími inteligentními odkazy na popkulturu i různé subkultury, v čemž je čitelná práce na knize „Kmeny“.

„Těžiště Vladimirovy poetiky je jinde, než v existenciálním hledání a zatěžkané atmosféře.“

Provázanost se subkulturami se projevuje i ve výběru beatů, často sklouzávajících k retro trendům primitivního elektropopu, danceflooru a funky (snad otisk turné s Monkey Business). Tato pestrost ale subjektivně nemíří k posluchačům mimo rap jako u „Gorily“, ale do komunity samotné, se snahou ukázat, že to jde i jinak, nápaditěji. Největším excesem je tak finální track „Čas nečeká“, který rafinovaně sampluje klasicistní hudbu, což lze opět interpretovat jako dobový prvek (vzpomeňme třeba na klavír Kanyeho Westa v „Runaway“), avšak opět s inteligentním humorem překroucený tak, že nepůsobí směšně ani vykonstruovaně.

Textově se „Idiot“ také více posunul k žánru, častěji tu zaznívají nezbytnosti jako tagování songů, tematizace „dělání rapu“ a více party flow (především v geniálně jednoduché „Jak se ti líbím teď?“ s Jamesem Colem). Už se zde neobjevují texty, které by šly zobecňovat jako generační výpověď (jako třeba výše zmiňované „Děti prázdnoty“), a které by tak mohly oslovit širší publikum. Často pak Vladimir dává prostor slovní ekvilibristice, do které balí svou poetiku, opírající se především o téma města, kmene či smečky.

Mnoho slovních spojení se pak vyloženě stává Vladimírovým tagem, s tím však na „Idiotovi“ nakládá zcela vědomě a využívá tohoto žánrového specifika k rozpoutání divočejších fantazií. Rytmikou rapu se v některých momentech blíží novým skladbám od WWW (Sifon na albu i hostuje), ale nedosahuje nálady a expresivnosti textů, které pro ně píše Lubomír Typlt. Což je dobře, protože těžiště Vladimirovy poetiky je jinde, než v existenciálním hledání a zatěžkané atmosféře.

„Vladimir 518 se pasoval do velmi vzdělaného a přístupného průvodce styly.“

Nové album má i dvě nevýhody, tou naprosto zásadní je zvuk, který sice odpovídá aktuálním trendům a používané audiotechnice (na notebooku zní stejně jako v apple sluchátkách), ale již při přehrávání na solidnějších přístrojích se ukazují jeho hranice, především v masteringu, který vyhnal hlasitost všech tracků až ke clippingu, a tak se jen stěží pracuje s dynamikou a poklidnější skladba řve stejně jako party song. Díky tomu některé momenty nemusí vyznít tak, jak by mohly. I kvůli tomu se zdráhám absolutního hodnocení.

Druhou, spíše kosmetickou chybou je nepříliš povedená grafická stránka. Chudý booklet CD sice nadhazuje některá témata Vladimirovy grafické tvorby, ale nijak je nerozvíjí a působí proto jen jako nutnost, jaká se přidává ke každému CD. Velmi si vážím toho, že Vladimir dělá na svém vlastním vizuálu, pojímá ho ve svých jiných projektech velkolepě a s velkou precizností, obal „Idiota“ je však rozhodně jednou z jeho nejslabších prací. Nezbývá nic jiného, než se těšit na vinyl, který by měl následovat.

„Idiota“ zkrátka nelze hodnotit bez větší znalosti činnosti Vladimira 518, která krom rapu zahrnuje vydavatelskou a grafickou práci i vlastní názory. Teprve pak se více projasní celá komplikovanost jeho vesmíru. „Gorila vs. Architekt“ i „Idiot“ jsou jeho nedělitelnou součástí a i přesto, že je jejich struktura velmi podobná, vyznívají pro mě opačně. „Gorila“ představila český rap širšímu okolí, „Idiot“ ukazuje širší svět rapové subkultuře. Vladimir 518 se pasoval do velmi vzdělaného a přístupného průvodce styly a na svých hudebních albech znalosti ukazuje snad v nejpřístupnější formě. Na rozdíl od jiných rapperů mu taky nejde o style wars, ale vlastní wild style.