United Nations – The Next Four Years

Vždy o trochu víc, než dokážeš unést
2014
Temporary Residence
29:41 (11 skladeb)
emoviolence | screamo
http://unitedfuckingnations.com

Vzpomínám na scénu z „Vymítače ďábla“, ve které Regan prohodí repliku: „Já tam umřu!“ S naprosto stejným pocitem servírují United Nations úvodní „Serious Business“. V celém tom zatraceném a strhujícím chaosu navíc jeden z kytarových motivů připomíná „Fantoma opery“. Proč by, sakra, Lloyd Webber nemohl dělat powerviolence? Nevzpomínám si, kdy mi úvodní track zasadil tak dobře mířený direkt.

Jsou to už tři roky, kdy vyšla nadmíru vydařená řadovka „No Devolución“ emocorových Thursday. A i přesto, že se frontman Geoff Rickly v každém rozhovoru zuby nehty brání označování téhle své bokovky coby superprojektu, personální propojení s Converge, Cave In, Glassjaw a Head Automatica k němu jednoznačně nahrává. Tedy až na jednu maličkost, o United Nations se zas tak moc neví. Přitom už svým debutem stihli naštvat vydavatele (když nechali zapálit členy The Beatles v parafrázi legendárního přebalu desky „Abbey Road“) i Organizaci spojených národů, která jim kvůli použití stejného názvu nechala zablokovat účty na sociálních sítích. Jenže tohle nejsou laciné skandály vycucané z prstu, ale pouze taková ta omáčka navíc k muzikantské a tvůrčí kvalitě. Cesta k nové nahrávce trvala čtyři roky a přesto, že se tahle číslovka odráží i v jejím názvu, zásadní inspirací titulce bylo výběrové album „The First Four Years“ punkových Black Flag z roku 1983.

„Spojené národy naopak trhají žíly s naprostou lehkostí.“

Zatímco si žánrově spříznění dubnoví debutanti Svffer dělali se svým powerviolence crustem těžkou hlavu, nebál bych se přitom tyhle Němce přirovnat k poslední štaci těžkotonážních Nails, Spojené národy naopak trhají žíly s naprostou lehkostí. „The Next Four Years“ drží v opratích snad všechny základní druhy atmosféry, od té, co stmeluje a drží pohromadě, až po tu, která vás rve na kousky a směje se vám při tom do ksichtu.

Agresivní pasáže jsou uštěpačné, jízlivé, a přestože se nejednou ocitnou na samé hranici únosnosti, hudební nátlak zde nezaměňuje emoce s celkovou výrazovou intenzitou. United Nations tak v několika málo okamžicích s přehledem zvládají blackovou roztřesenost i čitelný schizofrenní posthardcore ve stylu švédských Refused. A když už se vám svírá hrdlo úzkostí, dokáží bezděčně zpomalit někam k postrockovým vyhrávkám, které jsou navíc stejně uvěřitelné, jako ten ústřední motiv, jako celé jejich emoviolence.

Můžete se vykašlat na všemožná klišé, ale podle mého platí, že skutečně strhující desky nepřináší muziku, co ve vás zůstane, ale spíš tu, ve které zůstane něco z vás. Bez nejmenších rozpaků je „The Next Four Years“ prvním krokem, který stravuje veškerou odvahu a odvděčuje se za ni upřímnou, delikátní bolestí. Jedna z nejslibnějších letošních desek v rámci žánru a do doby, než Converge zmobilizují síly pro novou nahrávku, taky jedna z těch nejautentičtějších.