Umbrtka – Spočinutí

Všemohoucí Ivo pije Slunce pivo
2011
Selement Records
77:43 (13 skladeb)
experimentální black/rock
www.umbrtka.com

Z toho, jak se všude dočítá o své hyperaktivitě a nadměrné produkci, už musí mít Lord Morbivod otupělou mysl. Nelze se ale divit – zatímco většinu kapel rajcuje spíše pilování a vyčkávání, například Umbrtka produkuje svá alba (či singly) živelně. Což je tvůrčí metoda, která není oproti té, při níž hudebník váží každý detail, nijak méněcenná.

Zároveň je ovšem třeba počítat s tím, že přináší svá úskalí. Rozum radí, že je „Spočinutí“ zajímavé. Srdce neví, co si vybrat. Umbrtka, která kolem sebe spontánně buduje jakýsi malý kult, je osobitá nejen ve zmíněném chrlení nekrátkých nahrávek, ale zejména způsobu, jakým si hraje s jazykem (pokud někde zmínit vliv Františka Štorma, pak zde). Podivnost se stává součástí hry, na kterou je ale občas těžké přistoupit, dojde-li na hudební stránku věci.

Dobrým vstupním předpokladem pro poslech Umbrtky se tedy stává smíření s neurčitostí jejího výrazu. V náladě většinou temně poťouchlí, někde mezi syrovostí blacku a originálním výrazivem koketujícím s estetikou ošklivosti, pracují dělníci páně Umbrtky ve jménu podivnosti a experimentování. Nejlépe u nich nicméně funguje čistý blackmetalový výraz, i když své kouzlo má i koketérie s EBM „Slečna s knihou“. Jakékoliv náznaky experimentu však odmítají jít do důsledků, působí nesměle a v této snad i záměrné imperfekci taky trochu iritují.

Umbrtka zjevně netouží po tom mít skladby „dokonalé“, což je postoj o to sympatičtější, oč je menšinovější. Zatímco na rovině zvuku v tom můžeme hledat komunikaci s žánrem, omlouvat tím to, že písně občas působí jednoduše nedodělaně, je těžké. Že musí být umění „krásné“ je dávno vyvrácený (a vlastně možná nikdy platný) nesmysl, „divnost“ ale taky neznačí automatickou kvalitu, zvlášť když zde odvádí pozornost čistě formální nedostatky – například když si nástroje nezvládají předávat pomyslnou štafetu a tak rozbíjejí zprvu solidně našláplé písně. Nemluvě o tom, že ušmudlaný zvuk ve skladbě, v níž defilují všemožné ozvláštňující nástroje, není taky nejlepší nápad.

Nakonec by ale nevadilo, že každý pes je tu jiná ves (počínaje úvodní devítitunovou smršť a konče bodrou „Jaro nevidět“) – i taková smečka se může postarat o pozdvižení, to by ovšem nesměla odpuzovat kňučením, jakým ve výsledném mixu působí vokální podání v bookletu nejmenované zpěvačky. Její zbytečně exponovaný hlas (do podivných výšek se v „Komtese“ tlačí i mužský hlas) v podstatě zvládá jedinou intonační rovinu, skladbám odebírá náboj a nenabízí jinou kvalitu.

Slovní poezie Umbrtky je natolik výlučná, až se zdá, že se jí nepodařilo napasovat do adekvátního hudebního skafandru. Kapela jich tak na „Procitnutí“ zkouší bezpočet a ještě je dokresluje záplatami. Nesoudržnost se tak stává neumětelstvím. A „absence stylu“ se stává stylem Umbrtky. Tu pak od obvinění, že se snaží tahat za uši posluchačů, zachrání zejména chuť jít s texty. A navíc, kdo říkal, že cesty do podvědomí musí být hezké.

„Každý z projektů, na nichž se podílí, je dostatečně výlučný, aby dávalo smysl, že funguje zvlášť.“

Neztotožňuji se s názorem, který bývá Morbivodovi často přehrazován, totiž že by měl raději dělat jakési „best of“ své početné tvorby a docílit tak sice jediné, ale opravdu silné nahrávky. Domnívám se, že každý z projektů, na nichž se podílí, je dostatečně výlučný, aby dávalo smysl, že funguje zvlášť. Nemluvě o tom, že diktovat (v) umění prostě nelze. I s vědomím tohoto však říkám, že „Spočinutí“ nedošlo do konce vytýčené cesty a přestože se jedná o album, které je postaveno vcelku agresivně, poslední stupeň se mu daří nahodit jen zřídka. Přesto však zanechává silnější dojem, než by mohly tyto spíše kritické odstavce naznačovat.

Smíříte-li se totiž s neurčitostí a rozlítaností jejich výrazu (který však není důsledkem všestrannosti), může vám tvorba Umbrtky přinést nejednu satisfakci. Na méně poddajného posluchače ale působí pořád více jako osobité art brut, které probouzí jakési vnitřní nutkání rozháranost desky trochu učesat, což nakonec dokonale vysílí.