Ulver – Childhood's End

Svět podle Garma
2012
Kscope
53:43 (16 skladeb)
experimental/psychedelic rock
www.kscopemusic.com/ulver/childhoodsend

Z loňské regulérní řadovky norského experimentálního kolektivu Ulver „Wars of the Roses“ nebyli mí redakční kolegové dvakrát nadšeni – a já jejich rozpaky do značné míry sdílel. Ulver tehdy natočili desku, která byla očividně připravovaná s rozmyslem, metodicky a perfekcionisticky, ovšem zněla překvapivě konformně a krotce. Jak to vypadá, když si naopak udělají něco pro radost a ze sentimentu?

Pro posluchače nejspíš nebude žádnou šokující zprávou, když začneme známým faktem – „Childhood's End“ je deskou coververzí, přičemž objektem předělávání jsou tentokrát skladby garážových a psychedelických rock'n rollových raubířů z 60. let. Ulver nikdy nechyběla vzácná schopnost překvapit i posluchače se značnou představivostí, ani odvaha pustit se na neprobádaná teritoria, leč koncepce „Childhood's End“ nevznikla bodáním kružítka do encyklopedie. Právě tuto sortu kapel totiž Kristoffer „Garm“ Rygg, ústřední postava Ulver, poslouchal prostřednictvím rodinného sterea od raného dětství a stala se mu nejen první inspirací, ale mnohem později i jakousi sběratelskou vášní. Na „Childhood's End“ tedy nejen skládá hold svým oblíbencům, ale zároveň se obrací i k posluchači, aby mu ukázal všechny Modré Mauricie své sbírky, pochlubil se a významně ukázal prstem: „tohle si sežeň, vůbec nevadí, že jsi o tom v životě neslyšel, je to dobrý.“

Způsob, jakým se postavíte k tomu, že „Childhood's End“ je deskou nepůvodního materiálu, do značné míry určí, jak se vám bude líbit. Jste-li kupříkladu Garmovými „kolegy sběrateli“ a vaše znalosti šedesátkové psychedelie se neomezují pouze na The Byrds nebo Jefferson Airplane (coververze obou kapel na desce najdete), nejspíš dostanete chuť Ulver poplácat po zádech za to, jak elegantně se uklánějí velikánům scény v době, kdy se pocta klasikám dělá tak, že z nich někdo vysampluje motiv do hip-hopové skladby nebo si je Quentin Tarantino pustí k úvodní sekvenci svého nového bijáku. Na větvi z alba ale nebudete.

Jsou-li vám však kapely neznámé, podlehnete snadno iluzi, že vám Ulver prezentují zcela nový materiál – a v takovém případě bych se nadšení vůbec nedivil. Člověk si klade stejnou otázku jako v případě alb „Mondo Cane“ od Mika Pattona či „I'll Take Care of You“ od Marka Lanegana. Proč by mě vlastně mělo zajímat, že už ty skladby kdysi někdo nahrál, když to takhle zní výborně?

„Childhood's End“ totiž působí zejména ve srovnání s „Wars of the Roses“ svěže, pestře, kreativně a energicky. Některé z předělávaných perel jsou vyloupané z korunek královen krásy a některé zas vylovené z tlejících vraků, ale Ulver je dokázali navléknout na stejnou niť. Zachovali původní přístupnou strukturu a rockový ráz většiny skladeb, tudíž na albu uslyšíme víc kytarových partů, než na předchozích třech albech dohromady. Aranžérská práce je odvedená precizně a citlivě – Ulver se vzhledem k charakteru písní tentokrát spoléhají více na klasické nástroje než na elektroniku, a i když mají písně mnohdy odlišnou instrumentaci, muzikantům se je daří halit do příjemného, lehce zasněného a maličko rozostřeného oparu. Jako byste se se stiskem PLAY nadechli pořádně nějakého anestetického a lehce euforizujícího plynu.

„Na novince Ulver se rovným dílem podílel jak mozek, tak srdce.“

A i kdyby se vám pobyt v Garmově kolíbce úplně nezamlouval, není snad možné, abyste si na albu neoblíbili hned na první poslech jedinou píseň. V mém případě to byla „Magic Hollow“ z dílny The Beau Brummels, která je sice skutečně sentimentálně okouzlující jak vánoční stromeček – ale nebude vám to vůbec vadit. „Today“ či „Everybody's Been Burned“ působí potemněle chilloutovým dojmem, „I Had Too Much to Dream Last Night“ či „Can You Travel in the Dark Alone?“ tepou v rock'n rollovém rytmu, kdežto „66-4-5-3-2-1“ je až omamně taneční. Kdo by si nevybral?

Číselné hodnocení v případě „Childhood's End“ nakonec pozbývá relevance (byť jsem jej pro pořádek udělil). Můžete si známkovat každou píseň zvlášť, můžete přičítat kredit autorům originálních skladeb za melodie i členům Ulver za aranže, srovnávat, analyzovat a hodnotit míru tvůrčího vkladu, ale nejlepší bude, když se na podobné blbosti vykašlete. Na novince Ulver se rovným dílem podílel jak mozek, tak srdce – je přístupná, příjemná a přitom propracovaná. Nadechněte se zhluboka, deska už se začíná pomalu otáčet...