Tortharry - křest alba „Follow“

Derrickova medvědí služba
hosté: Antigod, Minority Sound, Deathstar, Nanovor
21. prosince 2013
Music Hall Zděřina, Police nad Metují

Poslední letošní koncert Tortharry a zároveň celé November Massacre Tour 2013 měl mít alespoň podle představ pořadatelů punc exkluzivity, garantovaný přítomností Derricka Greena ze Sepultury. I když tato akce byla též velmi dobře připravena a vylákala ze zimních doupat dostatek „metlošů“ z celého okresu, skutečnost se přece jen ne zcela překrývala s očekáváními Hronovských.

Z nezdarů ale pořadatelé mohou vinit jen sebe. Už přísliby teplot, na něž je Green z Brazílie zvyklý, ve stanu všeobecně pokládaném za nevytopitelný, bylo čiré velikášství. „Metličkám“ nezbylo, než si i protentokrát stan zadýchat sami. Stejně tak reklamní slogan „Přijďte všichni na kulturu, uvidíte Sepulturu,“ jenž nehledě na svou do očí bijící zcestnost takřka dokonale odvedl pozornost od hlavní náplně večera, křtu osmého řadového alba Tortharry. Ani velká Metalgate tržnice zužující přístup k toaletám a východu uživatelskému komfortu zrovna nepřidala. Třetí „jízdní pruh“ by se šikl.

Přitom úvodnímu degustačnímu menu v podobě Deathstar, Minority Sound a Antigod nelze vcelku nic závažného vytknout. I když Deathstar chvíli trvalo, než se trochu osmělili, a kytarový mistr se během setu párkrát šeredně utnul, přešel bych to. Drobné nedokonalosti nám přece metal zlidšťují. Už jsem sice odrostl melodickému deathu, korunovanému heroickými sóly, přesto jsem se skvěle bavil. Budu-li mít v budoucnu příležitost znovu vidět „Hvězdu Smrti“, vyhýbat se jí nebudu.

Ani při sledování elektrometalu v podání Minority Sound jsem se necítil nijak zvlášť provinile. Kapela se nenechala drobnými technickými problémy vykolejit a suverénně prala do publika jednu hitovku za druhou. Že tak dala šanci nápadům Fear Factory, Prong, Samael a dalších začít nový život s jinou identitou sice bylo jasné i těm, kteří nestrávili mládí na MySpacu, ale venkoncem to ničemu nevadilo. Pražané se, pokud vím, nikdy nekasali žádnými odvážnými uměleckými plány a snaží se „jen“ bavit. Podotýkám, že zdárně. Mě už napotřetí.

Také Antigod by bylo lehké nařknout, že si účelem nechali posvětit několik „výpůjček“ z výraziva Exodus a Dark Angel. Pravda by to ale byla jen zčásti. Slezané vaří z osvědčených moshopudných ingrediencí, ale nepředstírají, že se čas zastavil s výbuchem černobylské elektrárny, a nerozpakují se zatuchlou thrashdeathovou kobku občas pořádně vyvětrat. Škoda že nikdo před pódiem nevyvolal bitku v kotli, takhle to byla jen poloviční zábava.

„Prozíravé nebylo ani zařadit do programu jen naoko speciální show s Derrickem Greenem.“

V prostoji mezi Antigod a Tortharry kolega Bartoš zapochyboval, jestli večer bude dál tak skvěle gradovat. Nemýlil se. Ne že by nebyla snaha. Hronovští deathaři jsou zruční skladatelé. Pracují na sobě, poslouchat je v prostojích také není žádná hanba, vrážejí poslední aktiva do propagace a vybavení a obklopili se týmem umožňujícím jim plně se soustředit na muziku. Přesto mě jejich set nenadchl. Nebylo v něm místa pro živelnost i jiné drobné nedokonalosti, které by mě přiměly je neposlouchat jen z desky.

Kapelník Dan se sice během svého pobytu na pódiu dopustil jedné chyby, ale moc bych za to nedal, že by si za ni nejradši nafackoval. Poděkovat kdekomu za to, co pro Tortharry vykonal, a pro celého Greena při křtu málem opomenout Mácu, kytaristu, jenž v Tortharry sedm let hrát, se promíjí těžko.

Prozíravé nebylo ani zařadit do programu jen naoko speciální show s Derrickem Greenem. Nejenže dvě třetiny Tortharry hrají také v revivalu Sepultury. S frontmanem toho, co vzniklo ze Sepultury po odchodu bratrů Cavalerů, je pojí i dlouholeté přátelství. Ale vysvětlujte to davu před pódiem, který si tuhle náhražku užil daleko víc než vystoupení hlavní hvězdy večera.

Zrovna tak jsem nepochopil, proč se na konci programu octla nezábavná zábavovka Nanovor, která staví převážně na česky otextovaných hitech hardrockových a heavymetalových dinosaurů. Pakliže smyslem jejich angažmá bylo rozehnat po půlnoci poslední zbytky obecenstva, beru to. Pro takový úkol by stěží našli lepší kapelu. V opačném případě by jejich kritika už byla zcela namístě.

I kdyby toho večera Nanovor nehráli, odcházel bych tak jako tak se smíšenými pocity. Je nad slunce jasnější, že nabídka koncertů i mimo Prahu převyšuje poptávku. Proto také pořadatelům nevyčítám, že se jako tonoucí stébla chytají každé výhody, která by je mohla ochránit před osobním bankrotem. I přesto se ale táži, jestli slibování nesplnitelného a klamání spotřebitele není v konečném důsledku spíš kontraproduktivní.

fotografie: Tomáš Šrejber