Tichá dohoda - Achtung 30!

Klub 27 už tu byl
2016
Pop Dissident Records
33:21 (3 skladby + 4 live bonusy)
indie rock, underpop
www.tichadohoda.cz

Kdysi to byla poměrná známá a úspěšná kapela, která náležela ke generaci progresivních kytarovek, v tuzemském prostředí skvěle definovala „underpop“, zavedla sem model beznapěťových koncertů a následně přilnula také k tvrdému rocku nebo elektronice.

Pražská Tichá dohoda letos slaví třicet let, jenže ani zdaleka nelze mluvit o trvalé existenci po celou tuto dobu. Po roce 2000 byla téměř nefunkční a teprve před několika lety zahájila období postupné resuscitace. Došlo na reedici nejlepšího alba „Underpop“, živák z 25 letům, ale později také odchod zpěvačky Blanky Šrůmové a příchod Zuzany Vintrové. Ta zatím nefiguruje jako členka souboru ani host, ale ve velmi speciálním postavení. Už s ní v sestavě došlo na dvě desky plné coververzí a nazvané „The Soulmates Tribute Project“. Nejprve to byl desetipalec zaštítěný jen jmény Šustra a Vintrové, kde písňově dominoval Neil Young, a poté kompakt a dvanáctipalec „Kladno Manchester“, vydaný již pod osvědčeným názvem kapely a coby pocta britským kytarovkám nabízející skladby od Oasis, Joy Division, Verve, The Smiths a jiných. Dosud tedy žádná nová vlastní tvorba, ale ještě než dojde na celé album, je zde malý předkrm, živě doplněný staršími hity.

Hned titulní „Achtung 30!“ nabízí textově pronikavý námět, z nějž vyvěrá cosi zvláštně osudového. „Klub 27 už tu byl a ty buď rád, žes do něj nikdy nevstoupil,“ zpívá se ve vzpomínce na Hendrixe, Joplin, Morrisona či Cobaina, které kapela věkově již přežila a dožila se obávané třicítky. Přestože rozjezd a sloky míří k odlehčené poloze, v nádherně kontrastním protikladu stojí natolik intenzivní kytarový nápor či jekot saxofonu, že volá po opakovaném přehrávání. Tvůrčí návrat souboru po osmnácti letech snad ani nešlo uvést něčím lepším.

„Nové písně znějí natolik přesvědčivě, že zesměšňují téměř celý současný tuzemský popový mainstream."

Výtečnou formu potvrzuje rovněž „Zlatá ryba“, kde pronikavou melodii obepíná silný kytarový riff, jehož převážně ostřejší kontury se přetvářejí v solidní rockovou píseň, zatímco do třetice předložený a rozhodně hodně příjemný popěvek „Zas pryč tě tvý nohy táhnou“ míří k folkrockové uvolněnosti. Všechny nové písně znějí natolik přesvědčivě, že zesměšňují téměř celý současný tuzemský popový mainstream.

Zpěvačka Zuzana Vintrová svým projevem silně připomíná Blanku Šrůmovou, to však netřeba brát jako obvinění z kopírování, ale spíše známku naprosto důstojné náhrady. Texty jsou možná malinko upovídané a místy by jim slušelo méně slov, nahrávce ovšem nelze upřít znamenitý zvuk, produkci, instrumentaci a bezmála i dojem, jako by mezitím žádné dvě dekády neproběhly. Asi takto nějak by mohly znít garážové soubory kupříkladu od Silver Rocket, kdyby uměly lépe hrát, lépe produkovat či lépe skládat, ale ony většinou mají zase jiné přednosti.

Bonusově prezentovanou, jenže paradoxně delší součást disku tvoří čtyři loňské koncertní položky z Malostranské besedy, v nichž až na trochu méně známé, ale zde velmi slušivé „Come 2gether“ lze identifikovat velké hity ze slavné éry, jež v dané živé verzi za působivostí předchozí písně nepatrně zaostávají, nicméně vhodně mapují různá dílčí období. „Cizí pohled“ pochází z písničkově silného debutu, „Tulák po hvězdách“ z pozdějšího tvrděrockového vzepětí, jemuž se však zvukově vymyká, a „Večírek osamělých srdcí“ z konce prvotní éry. Kam Šustr se Šrůmovou na tyhle melodicky silné motivy chodili, zůstává záhadou, ale i s Vintrovou znějí pořád dobře. A nové písně naznačují, že byť zřejmě s menší odezvou, taktéž příště by se mohlo urodit.