Thrashfest Classics 2011

Téměř pokažený zážitek
Mortal Sin, Heathen, Destruction, Exodus, Sepultura
1. prosince 2011
Praha, KC Vltavská

Podzimní turné Thrashfest Classics 2011 slibovalo neobyčejný zážitek především těm nejkonzervativnějším hudebním fanouškům. Není tak běžnou praxí, že se na jednom pódiu sejde několik kapel s úmyslem zahrát set složený jen z rané tvorby kapely.

Z koncertů letošního podzimu se tak jednalo o zcela unikátní událost, kterou však pořadatelé pražské zastávky příliš nezvládli. Koncert se potýkal s množstvím technických potíží, a že neskončil fiaskem je zásluhou hlavně samotných kapel, které se nenechaly odradit a předvedly mimořádný výkon.

Podle ohlasů, které jsem zaslechl z publika, mi nemuselo až tak vadit, že jsem dorazil až s koncem Heathen. Destruction zahájili set táhlým symfonickým intrem, po kterém přišla rychlá thrashová palba. A hned zpočátku se ukázal problém, který měl v té či oné podobě doprovázet celý koncert: zvuk.

Z celé hudby byly dlouho slyšet jen bicí. Bubeník sice jel jako fabrika, ale sypal to v podstatě celou dobu v jediném rytmu. Sóla, o která se pokoušel Mike, ale v tom kraválu příliš nevynikla a byť se s postupem času kvalita poněkud zlepšila, nepříjemná pachuť ze zmršeného zvuku přece jen zůstala.

Když vynechám tento problém, zahráli Destruction sice monotónní, ale svižný set. Hudba byla v podstatě velmi jednoduchá, ale především v refrénech velmi úderná, a dokázala publikum k závěru celkem strhnout.

„Jednu píseň si s nimi zahrál jako host Andreas Kisser ze Sepultury a jeho rukopis byl na celkovém vyznění velice patrný.“

Na nazvučení Exodus se čekalo dlouho. Velmi dlouho. Nicméně kdo si myslel, že se to nějak podepíše na kvalitě zvuku, musel být zklamán. Zpočátku byly opět slyšet jen bicí a vokál, nicméně tentokrát se zvukař snažil trochu více a časem se to poměrně zlepšilo.

Zvuk nezvuk, ve srovnání s minulou kapelou bylo poměrně brzy patrné, že oproti konzervativním Destruction jsou Exodus poněkud vyšší liga. Kapela sice také hrála nelítostnou řezbu, která nicméně nepostrádala nápady, byla svižná, chytlavá a agresivní. Exodus mají velmi silné charisma a jakmile je přestal aspoň trochu zlobit zvuk, dokázali rozpoutat slušné peklo. Jednu píseň (tuším, že to byla „Piranha“) si s nimi zahrál jako host Andreas Kisser ze Sepultury a jeho rukopis byl na celkovém vyznění velice patrný.

Na Sepulturu se vyměnili zvukaři, obrovského řízka nahradil nějaký mladý kluk, a výsledkem byl perfektní zvuk hned od začátku. Na natěšené fanoušky čekal set, který měl mnohé společné s legendárním koncertem „Under a Pale GreySky“ ze Sao Paula. Vlastně chyběli jen bratři Cavallerové a písničky z „Roots“. Jenže ani jedno z toho nebylo třeba.

Pamatuji se, jak Derrick na letošním Brutal Assaultu říkal, jakou pro něj mají staré desky jako „Arise“ sílu. Na Thrashfestu to potvrdil naživo. Písně jako „Beneath the Remains“, „Refuse/Resist“, „Death Embryonic Cells“, „Amen“ nebo „Mass Hypnosis“, jejichž zrod mohl sledovat maximálně jako fanoušek, odzpíval s neskutečnou oddaností. A ano, jeho projev se od Maxova trochu liší, jenže tváří v tvář takovému nasazení mu nelze naprosto nic vytknout.

„Část publika to dokonce vzdala a odešla pryč.“

Ale ani vystoupení Sepultury se neobešlo bez technických obtíží, naopak ty zde kulminovaly. Po „We Who Are Not As Others“ najednou vypadl celý zvuk. Kapela (nebo to byl pořadatel?) se to snažila zakrýt ambientní vložkou, než to dají do pořádku, což nestačilo. Následovala dlouhá pauza, během které nikdo netušil, zda ještě něco bude, nebo ne. Část publika to dokonce vzdala a odešla pryč.

Asi po čtvrt hodině se podařilo zvuk zase nahodit, Andreas Kisser zachránil pořadatelům tvář, kdy velmi civilně poděkoval publiku za trpělivost. Nový bubeník Eloy Casagrande se představil vynikajícím bicím sólem a celá kapela se na závěr koncertu snažila vynahradit publiku neplánované čekání strhující energií. Vypalovačky jako „Inner Self“, „Territory“, „Arise“ a oproti původně plánovanému setlistu zahraný cover od Motörhead „Orgasmatron“, kterým asi kapela poděkovala publiku za trpělivost, celý set uzavřely.

Technicky nezvládnuté problémy se zvukem se na celkovém zážitku z koncertu dost podepsaly. Kapely za to nemůžou… Všechny tři, které jsem měl možnost vidět, se předvedly ve vynikajícím světle. Ačkoliv mně Sepultura sedí mnohem více než Destruction, nemůžu popřít, že i oni dali do koncertu duši. Nebýt nasazení, které kapely podaly bez ohledu na překážky, pražská zastávka Thrashfestu mohla skončit velmi rozpačitě.

fotografie: Tomáš Šrejber