This or the Apocalypse – Dead Years

Ne první, ale třetí rána nejvíc bolí!
2012
Lifeforce Records
42:39 (10 skladeb)
technický metalcore
www.facebook.com/thisortheapocalypse

Každý chce dnes překvapovat. Někoho, něčím, někdy. A přece na tom nemusí být postavený úspěch. Paradoxně právě předvídatelnost činí z novinky This or the Apocalypse hodně parádní muziku – lehkou, svižnou, nenáročnou. Onu nenáročnost ale nehledejte v instrumentaci, zde se objeví kytarové cirkusové krkolamy i songy s rytmy roztříštěnými jako okno po dopadu kamenem.

Přes žánrovou průhlednost, posluchačskou přesycenost i údajnou nemohoucnost inovovat může metalický hardcore stále pořádně zabavit – to když hudebníci zapomenou na utilitárnost, popularitu a drahá studia. V případě tohoto kvintetu těžko mluvit o garážovém bandu, když za sebou má albový triptych, přesto na první lajnu tihle chlápci nikdy nedosáhli.

Prý jim k tomu mají pomoci Lifeforce Records a tady už leckomu zasvítí varovná kontrolka, protože v posledních letech label kvalitativně skomírá. Naštěstí zvuku skupiny se to nedotklo a mohla by se stát čelním a reprezentativním jménem v jejich katalogu a možná oživením zašlé slávy.

„Tahle hardcorová mašina s kovovým srdcem přesně ví, kdy zmírnit a osladit rockovou melodií.“

Nevím, jak jsou na tom hudebníci s karbanem, nicméně právě teď mají v rukou všechny trumfy a můžou je sebevědomě s jistým vítězstvím vysypat na posluchače. Dokonalá produkce, moderní kousavý sound, brutální kompozice i melodické kytarové linky, které nutí k poslechu s otevřenými ústy. Tempa písní se mění jako s přechodem od Boltova sprintu k rozvážné chůzi penzisty a není nouze o atmosférické vsuvky a nahodilé čisté zpěvy. Přitom deska zní důvěryhodně a zcela přirozeně.

Tahle hardcorová mašina s kovovým srdcem přesně ví, kdy zmírnit a osladit rockovou melodií, nicméně jejich nástroji, myšlenkami i těly probíjí ohromná vášeň. I když bude možná posluchač vždy o krok před nimi a vycítí, kdy dojde na zklidnění emocí nebo naopak tvrdý direkt, užije si desku na maximum právě kvůli lehkosti a silně zapamatovatelným okamžikům.

Složit album plné pohodových momentů, které se vryjí do paměti, nebyla sranda před padesáti lety a není to sranda ani dnes. Proto dávám palec nahoru. Tvrdá muzika nebude touto deskou obohacena a kdo ví, zda si za pár let na ni někdo vzpomene. Ale co na tom sejde, když se to zrovna teď tak dobře poslouchá.