The Telescopes + Mancuso

All the living things na východě
6. listopadu 2015
Ostrava, Plan B Hardcore Café

Místo: malá Praha, ostravská Sedmička. Čas: asi půl desáté. Jdu pozdě, promeškávám druhou nejlepší ostravskou kapelu na světě, je mi z toho zle a vůbec – dá se někdo, kdo má set na dvacet minut, stihnout? A co dokáže nejvíc nasrat vás?

Mancuso překvapili. Psychedelie jak víno, chytré songy a sakra sympatický zpěvák. Takovým způsobem nikdo nikdy indie s šedesátkama nekombinoval – teda, ve světě jo, u nás těžko. Trochu to občas zashoegazuje, občas zaskřípou kytary a ozve se zpětná vazba, někdy s Mancuso plujeme na vlnách ne nepodobných těm z obalu prvního alba Ride. Všechno v jejich hudbě je pěkně promyšlené a má své místo, přesto zde nemůžeme mluvit o nějaké prvoplánovosti či snad kalkulu. Dobrou zprávou je, že angličtina naživo nerve uši (to všechen ten hall a delay a tak) a z jejich koncertu si tak odnáším veskrze příjemné pocity. Projekce je taky neobyčejně vyvedená, perfektně sedí k hudbě, kterou tahle vypečená pětice produkuje. Rozumějte, nic než klasické kaleidoskopické nesmysly – ale co je víc?

Cheechaaci do toho jdou srdcem napřed a s koncertem The Telescopes se postavili před docela velkou výzvu. Přijde někdo? Na legendu, která se rozhodla hodit scheisse na svou minulost a od roztomilých devadesátkových popěvků přejít k psychedelickým, občas docela neposlouchatelným suitám? Ano. Díky bohu, občas je scéna ještě v pořádku. A Telescopes můžou začít.

„Přesně ta hudba, kterou by měli new age hoši s batikovanými tričky poslouchat místo Raviho Shankara.“

Jejich nové album je mistrovský kus, to bez debat. Ale to, co několik desítek lidí v Planu B ten večer zažilo, je slovy téměř neuchopitelné. Absolutně extatický zážitek, trip. Lhala bych, kdybych napsala, že si konkrétně pamatuji, co hráli, jak to hráli, kdy to hráli, jak u toho vypadali... Tohle bylo tak intenzivní, že se mi hlavou míhají pouhé záblesky, pokud vůbec. Padesátiletí muzikanti svou hudbou řezali do všeho živého i neživého, zabodávali hřebíky do hlav nás všech. Temnota a psychedelie, kapela jako z jiného světa. Přesně ta hudba, kterou by měli new age hoši s batikovanými tričky poslouchat místo Raviho Shankara. A ať mi nikdo neříká, že v tom nejsou drogy. Kytarové stěny z betonu, dál už nic nevím.

The Telescopes byli kdysi takovými Slowdive pro chudé, dnes ale máme tu čest s opravdu zajímavou kapelou, jejíž tvorba je na hranici stravitelnosti a geniality zároveň. Proměna k neuvěření, avšak více než vítaná. Vývoj jako z pohádek.

Stále nechápu nic. Noise/drone na úrovni. Stephen Lawrie se tímto stává legendou a Cheechaaci spasiteli ostravského undergroundu. Díky!

fotografie: Žakelýna (FMZine)