The Secret – Agnus Dei

Máte na výběr! Zkázu nebo zničení
2012
Southern Lord
43:30 (13 skladeb)
hardcore | grindcore | black
https://twitter.com/OurFuckinSecret

Když hráli na jaře 2011 v Brně Italové Amia Venera Landscape, domáknul jsem se toho, že jejich kytarista Enrico vyrábí zlo též v The Secret. Snaha vymámit z něj možnost pořádání koncertu se ale nesetkala s úspěchem. Enrico byl zadumanější než Gaahl u sklenice vína a přestože už s kapelou nehraje, historka celkem dobře ilustruje, jak moc The Secret preferují jinou než přímou komunikaci.

Málokterý muzikant je stejný jako hudba, kterou tvoří, jsou ale žánry, kde je úplné splynutí umělců s jejich tvorbou bonusem, nikoliv obskurností, mnohdy navíc trochu směšnou. Jedním z žánrů, které nestojí o dialog, je black metal a právě jeho špetky dosypané do hardcorového základu pomohly před pár lety kapelám jako The Secret vymanit se z řady jim podobných. Podobně jako třeba Celeste, hrají i The Secret nejraději v klubu bez světel a s temnotou si vůbec s gustem pohrávají.

Když minulým albem „Solve et Coagula“ debutovali u Southern Lord, byli jednou z prvních vlaštovek, která do druhdy doomového labelu Grega Andersona (Sunn O))), Ascend) vnesla hutnou temnotu, jakou tam dnes produkují třeba o něco jemnější Black Breath. Od té doby se vydavatelství na podobné žánry zřejmě s ambicí všechny nás zničit začalo specializovat a The Secret zůstávají i díky aktuální desce v čele – třeba spolu s Nails. Tedy kapelou, s níž jeli americké turné Converge, jejichž kytarista Kurt Ballou zase produkoval „Agnus Dei“, a s nimiž The Secret cestují po koncertech v Evropě. Nepřehledné? Naopak – vše do sebe zapadá.

„Na Zemi se definitivně setmělo a nad čímkoliv dobrým se zavřely vody.“

Ve srovnání s tím minulým je album „Agnus Dei“ o kus kvapnější, pořád ale ponejvíc vychází z dědictví hutného hardcoru, jehož naléhavost dokresluje blackovými atmosférami a taky chaotickými kytarami s grindcorovou vyřídilkou. Všechny tyhle stylové postupy se pak setkávají v momentě, kdy varovné sirény už dávno dozněly a my se musíme potýkat s důsledky. Na Zemi se definitivně setmělo a nad čímkoliv dobrým se zavřely vody. Svobodná vůle byla otupena a být v circle pitu na The Secret znamená nechat se ovládnout, nikoliv mít věci pod kontrolou. Sečteno, podtrženo: energie téhle desky je hodně zlá.

Kombinace blackové temnoty a grindcorové zběsilosti je v podání The Secret synonymem nekompromisnosti, nikoliv úlevného odstřižení od normality. Jejich muzika se vyloženě vrývá do těla a ani trošku při tom nebudí dojem, že by mohla být vašemu organizmu prospěšná. Z grindových vírů zde není úniku, jejich energie neosvobozuje, ale v sugestivní blackové temnotě, jíž se kapela odlišuje od mnohých dalších, ničí. Celková odcizenost kruté hudby pak naplňuje jméno kapely významy a vysvětluje i odtažitost jeho členů. Na řešení tajemství zde není místo – potýkání se s jeho důsledky totiž vyčerpává víc než dost.