The Rodeo Idiot Engine – Consequences

Vítané nakročení k (ne)jistotě
2013
Throatruiner Records/Black Lake/Dingleberry
36:07 (11 skladeb)
chaotic hardcore/mathcore
www.therodeoidiotengine.com

Noční můrou člověka je nejisté váhání nad každým pro a proti, když není schopen rázně rozhodnout. Pokud konečně dojde k finální volbě, prochází jím nejenom neskrývaný pocit úlevy, ale také temný oblak nejednoznačnosti, jak bude zpětně své rozhodnutí vnímat. Dokáže-li z této nejistoty a sebetrýzně dostat to nejupřímnější, pak má vyhráno.

A přesně to se hudebně povedlo téhle partě. Nejistota se u nich proměnila v pocity euforie i proměnlivých nálad a nahráli pořádně lákavou muziku. Pro mnohé budou The Rodeo Idiot Engine novou zkušeností. Proč novou? Protože Baskové ze severovýchodního Španělska a jihozápadního cípu Francie rozhodně nejsou známí syrovou kytarovou muzikou. Tihle Francouzi by však povědomí o tamní hardcore/punk/metalové scéně určitě mohli zvýšit. Přinejmenším chutí a intenzitou, jaké do hraní dávají.

Deska láká sama o sobě už faktografickými údaji. Nejenom že šla mezi lidi skrze francouzský label Throatruiner Records (Clinging to the Trees of a Forest Fire, KEN Mode), který holduje extrémním žánrům, ale navíc prošla i zkušenýma rukama – mixoval ji Amaury Sauvé (Birds in Row, As We Draw) a masteroval Alan Douches (Converge, Mastodon, The Dillinger Escape Plan). Posluchače však logicky nejvíce zajímají tóny a ty jsou adekvátně agresivní a náladově prohnilé. Podobně, jako umí znít kapely z producentské dílny Kurta Balloua.

„‚Consequences‘ se motá nejen kolem rychlého chaotického hardcoru, ale také bouřlivých nálad postmetalu.“

Není překvapením, že právě na Converge Francouzi vyrostli. Za vzory zmiňují také The Chariot, Cult of Luna, Gazu anebo The Secret. A tady už si můžete udělat obrázek sami. „Consequences“ se motá nejen kolem rychlého chaotického hardcoru, ale také bouřlivých nálad postmetalu. U poslechu nebudete kdovíjak přemýšlet, přesto se u některých momentů určitě pozastavíte. Vokál u podobných kapel není o impozantním rozsahu nebo přesné intonaci, jeho síla je v intimně prezentované bolesti a frustraci. Právě tím, že muzice vévodí nejen bouřlivé riffování a intenzivní řev, ale také postmetalová samota, stává se pořádně lákavou.

Ze všech momentů je cítit enormní úsilí a snaha navodit atmosféru, do které posluchač snadno spadne. Nejenom výborné songy, ale i zajímavý původ jsou pádnými důvody, proč se právě o tuhle desku otřít. Další milé překvapení v rámci temného evropského hardcoru je totiž tady.