The Old Wind - Feast on Your Gone

Hudební terapeutický autoexorcismus
2013
Pelagic Records
34:47 (6 skladeb)
postcore/doom
http://www.facebook.com/Theoldwind

Je otázka, zda vlastní terapie a procházení nejhlubšími vrstvami bolesti mohou posloužit jako ozdravný proces i pro ostatní. Nejspíše ano, když si pocity sednou frekvenčně a hudebně – což by ovšem v konkrétním případě mohlo činit potíže i běžnému příznivci coreových žánrů, a to dokonce i znalcům dřívější kapely lídra Tomase Liljedahla, veteránů severské scény Breach.

„Feast on Your Gone“ je deska, skrze jejíž chlad a nepřístupnost se posluchač jen stěží dostává k její hudební i emotivní podstatě. Při prvních posleších zůstávají melodie a dynamika jednotlivých instrumentálních partů hluboko pohřbeny hutností a temnotou zvuku.

Mohutné, tíživé a kalné doomové riffy a mocné bicí ubíjejí svou monotónností. I přes nevšední figury, které obkreslují, jejich opakování na dlouho nenechává prostor pro naději na odhalení dalších vrstev kompozic. Výrazné melodické sekvence tu přitom dýchají uvnitř surových, sžíravým jedem nasáklých písní – svíjejí se a znovu rozpínají, a vstřebávají do sebe obrazy krajiny vystavené nemilosrdným severským živlům. Klávesy i elektronické samply vnášejí jak krásu a ambientní atmosféru, tak i drásavé, až přímo děsivé experimentální okamžiky, které psychiku sužují a deprimují.

„Kontext objasňuje, proč je Liljedahlův zpěv tak nesmírně nasycen nenávistí, melancholií a zoufalstvím.“

Obecně vzato Liljedahl žánrově navazuje na kořeny Breach – především na jejich metal/hardcorové a postrockové východisko. Oproti aktuálně prožívanému očistci ovšem i tvorba Breach zanechává dojem lehkosti a hravosti. Sám muzikant prezentuje práci na „Feast on Your Gone“ jako proces vyhánění vlastních démonů, ke kterému se odhodlal po několika nesmírně těžkých letech, kdy nakonec sám vyhledal potřebnou psychiatrickou pomoc. Kontext objasňuje, proč je Liljedahlův zpěv tak nesmírně nasycen nenávistí, melancholií a zoufalstvím, a texty pak úvahami o temných lidských touhách – posedlostech, chamtivosti, závislostech…

Na to, aby své posluchače uvrhl do naprosté temnoty či případné únavy, je však jeho album naštěstí poměrně krátké. A nutno říct, že podobný návrat k deskám, které mívaly méně než tříčtvrtinovou stopáž je velmi sympatické, neb se tím nahrávky omezují pouze na skladby, které jsou skutečnými nositeli sdělovací hodnoty.