The Morning Never Came Anniversary Tour

Ke kořenům je potřeba se vracet
Antimatter, Swallow the Sun, The Foreshadowing
28. října 2013
Praha, Nová Chmelnice

Každý podzim se v našich koncertních prostorách objevují melancholici. Ani letos tomu nebylo jinak, ačkoliv zatím máme místo podzimu spíše babí léto. Předloni se v Praze zastavili například Insomnium s One for Sorrow Tour, z loňska nelze opomenout Devinovu estrádu v pražské Roxy. Kdo Devinovu tvorbu za melancholickou nepovažuje, měl možnost zajít třeba na Fjoergyn.

Letošní podzim jako jednu z prvních akcí nabídl výroční turné finských Swallow the Sun k jejich debutu z roku 2003 „The Morning Never Came”. Dlouhou dobu se v souvislosti s tímto turné hovořilo pouze o jediném hostu v podobě Antimatter z Velké Británie, ale nakonec koncert doplnili ještě Italové The Foreshadowing. Po jejich setu jsem nabyl dojmu, že se zbylé dvě kapely asi chtěly vyšvihnout, když tento ansámbl vzaly sebou. Na pomezí umrlčího rocku a metalu si v podstatě bez nápadu, výrazu či hráčského umu odbyli úvodní půlhodinku, během které se vlastně nic nestalo. Snad jen bubeník nezapadl do nudné šedi celého vystoupení. Obdobně jako Mick Moss v následných Antimatter prožíval malé soukromé drama. Oba vystřídali spoustu grimas a pitoreskních výrazů, žel u The Foreshadowing to byla jen anomálie.

S Antimatter jsem se setkal poprvé obdobně jako s The Foreshadowing a ještě jednou bych před nimi smekl, mít co. Navzdory prakticky nulové rekonvalescenci Micka Mosse, který pár dnů před vystoupením prošel operací, vystřihli okouzlující hudební zážitek. Mickovi se přistavila barová židle, modifikace zvuku položily na kufřík a už to jelo. Fanoušek Antimatter ví, že jsem tímto nemyslel nějakou zběsilost, ale pouze popisoval začátek. Atmosférický rock, postrock či progresivní rock, jak už se tomuto stylu dá všelijak říkat v podání Antimatter, byl skutečný balzám.

„Swallow the Sun hodili na diváky těžkou kovovou deku, až vznikl jemně erotický elektrizující náboj.“

Na Mickově obličeji bylo vidět, že polknutý kodein nezabírá, jak by měl, a zčásti neutlumená bolest bojuje s každým procítěným tónem, který Mick vyloudil z kytary nebo ze svého hrdla. V produkci jsem poprvé naživo viděl při práci ebow, jehož vázané melodie některé diváky přiměly okusovat si předloktí. Antimatter svou poslední desku vydali obdobně jako Swallow the Sun vloni, to letos se Mick Moss představí v listopadu jako součást uskupení Eudaimony.

Před lety kolega Kouřil prohlásil něco ve smyslu, že netuší, jak si Swallow the Sun mohli vydobýt takovou prestiž, když hrají, co hrají. Netuším, zdali se na tomto názoru něco změnilo, ale tento večer jejich set naprosto zapadl do celkové koncepce. Důvodů může být hned několik. Jednak si turné sami šéfovali, ale hlavně možná proto, že hráli většinou jen své staré fláky. Sám jsem větším fanouškem právě éry prvních dvou desek a nic lepšího mne tedy v tomto turné potkat nemohlo. Set Antimatter byl optimistický, ač silně emotivně sazený. Swallow the Sun hodili na diváky těžkou kovovou deku, až vznikl jemně erotický elektrizující náboj. Pod pódiem se točily bujaré kštice a v postupném umírání vše dospělo až do zdárného závěru akce. Pochopitelně se Swallow the Sun nechali vytleskávat, kdo by si takovou situaci nevychutnal. Docela by mě zajímal názor Morbivoda, který bez hnutí brvy celý set sledoval také.

fotografie: Tomáš Šrejber