The Devin Townsend Project + Shining + Periphery

I Nový věk má svého proroka
Chaos in the Skies Tour 2015
14. března 2015
Praha, Roxy

Uplynulý víkend nabídl takovou porci kvalitních akcí, až je jednomu trochu líto, že si musel vybrat. Ve Zlíně notovali Insomnium, v Brně se rozdávaly Břitvy a v Praze řádil Devin Townsend.

Logika priorit je v takovýchto počtech neúprosná. Insomnium nedávno zahráli v Praze a navíc ještě letos zahrají, s českými kapelami bude snazší se někde potkat spíše, než že sem za pár let zase přiletí Devin Townsend a ještě s norskými Shining.

Těm patřilo úvodní a zároveň žel nejkratší slovo. Jak už se ty pocity hromadí, co pohltí člověka nejvíce, nejdříve skončí. A za všechno může kombinace postblackmetalového prostředí, saxofon a notná dávka zběsilosti. Shining svou technickou souhrou zabodovali u velké části publika, která se s nimi setkala prvně v životě. Hned se mi vybavila úchylná kombinace Ihsahnova Hardingrock, Alamaailman Vasarat a českého projektu SENO. Zažil jsem je před deseti lety na fesťáčku Národzdědiny v Bělé pod Pradědem a vidím jako dnes, jak se (teprve) po hodině kontinuálního hraní dvojice hudebníků ponořila do své tvorby a žene ji dál. Shining tolik časového prostoru neměli, ale ten technicky lahodný okamžik s lehkým podbízivým nádechem za to stál.

Periphery nastoupili na pódium podstatně neskromněji, než jejich norští předstupci. Je jasné, že úloha této kapely na turné je zejména tvořit kontrast k technickým a nadýchaným atrakcím Devina a Shining, přesto se nedokážu zbavit dojmu, že z uměleckého pohledu (i v tom střeleném slova smyslu), tahali tento večer Periphery za kratší konec.

„Co bylo možné si určitě ze setu odnést, lze shrnout jednoduše: být šťastný.“

Na druhou stranu lze říct, že se Periphery zhostili nesnadné role docela dobře. Množství tančících diváků bylo vidět i slyšet, ačkoliv mne americký způsob mathcoru naživo neoslovil. Trochu divně vypadalo, když Periphery vyhecovali diváky k circle pitu a vedli je ne tak svižnou skladbou, jak by bylo záhodno.

Pak přišel Devin Townsend a vše bylo v naprostém pořádku. „Z2“, jak se aktuální Devinova deska jmenuje, ve svém rozsahu nabízí celou plejádu interpretací a her s jeho alteregem. Oproti desce „Epicloud“, již nám Devin v Roxy představil na sklonku roku 2012, je „Z2“ podstatně klidnější a, lze-li to tak říct, lépe opanovává prostor a upoutává pozornost. Aby byla hudební tvorba adekvátně pochopena, jako obvykle ji dokreslovaly videovizualizace.

Pro mne se tak Devin vykresluje jako prorok nového věku. Náboženské symboly se prolínají spolu s otázkami, aby je záhy doplnil soubor čtyř elementů a odkázal se k molekulární úrovni biologie celého světa. Devin tak zručně ztvárňuje holistický pohled na svou úlohu ve světě. Paradoxně jsem si v této chvíli vybavil úryvek ze skladby „Špacírka“ z aktuální desky Master's Hammer. Věřím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že by Devinovi vůbec nevadilo „vymazat betonové nadjezdy a zlikvidovat všechny svítící objekty, aby bylo vidět na hvězdy.“ Co bylo možné si určitě ze setu odnést, lze shrnout jednoduše: být šťastný. Devin dělá, co jej baví, obklopil se lidmi, kteří jeho nadšení a zápal sdílí, a celé soukolí tak srší energií všemi směry.

Jsem rád, že mohu říct, že se akce jako obvykle vydařila na maximum. Obscure Promotion zjevně nedostávají rok co rok cenu Břitva pro nic za nic.

fotografie: Dalibor Skoupil