Thalidomide | Empty Hall of Fame, Backfliping Dog | The Breed

Skutečný punk

Dva velké dvanáctipalcové splity od Papagáje a na nich hned čtyři usvědčující důkazy toho, že jisté způsoby projevů žánrových ghett mají svou trvalou platnost.

Thalidomide | Empty Hall of Fame – Follow Your Leaders, You Small-Minded Czech Racist Bastards

„V recenzi na desku mě tepeš, že prej tohle slyšíš stále. V recenzi na život mě spíš mrzí, že se tak málo známe,“ tvrdí ti první. Ano, tak tomu je, ale i není.

Od zásadní žluté desky pražských Thalidomide už uteklo poměrně hodně času, jejich hardcore punk ale za tu dobu neztratil nic ze své částečné specifičnosti. Přestože pánové víceméně pouze naplňují předpoklady a netvoří nic překvapivého, čímž zdánlivě potvrzují první z výše citovaných vět, vedle žánrově tradiční svižnosti a přímočarosti k tomu místy přidávají i výrazné náznaky proměnlivějších, propracovanějších až občas trochu krkolomně znějících postupů. Pocitu potřebné pestrosti nepatrně napomáhají také rozličná mluvená intra, vůbec největší vybočení však představuje zpěvná rockůvka „Knowledge Is a Perfect Crime (think)“, jejíž bezmála až hitový potenciál je velmi vhodně zdrsněn celou nahrávkou prostupující drásavostí a neučesaností.

Texty jsou v angličtině i češtině a nechybí mezi nimi ani jedna česky přetextovaná vypalovačka od amerických Descendents, coby vhodnou četbu lze ale doporučit zejména rozsáhlé a notně burcující pojednání o nejrůznějších tématech. Přesně tohle je punk.

„V recenzi na desku mě tepeš, že prej tohle slyšíš stále. V recenzi na život mě spíš mrzí, že se tak málo známe.“

Empty Hall of Fame vzešli z Libiny, což je natolik dlouhatánská vesnice, že přejít pěšky z jednoho konce na druhý může být na celodenní výlet. Vyslechnout jejich stranu desky je ale naštěstí časově o tolik kratší, že jedinec u nich nedojde ani z nádraží na náves.

Osvědčené sousloví hardcore punk se v jejich tvorbě zhmotňuje obzvláště mocně. Pronikavý křik se nerozborně pojí s patřičně syrovým kytarovým podložím a jakmile se to celé po úvodním nesmělém přešlapování rozjede do razantnějších obrátek, je posluchači zcela jasno, že se plně ocitá v minovém poli žánrové radikálnosti. Tady není velkého prostoru pro cokoli prvoplánově ušlechtilého, ale snad i proto to působí smysluplněji a věrohodněji než možný opak. Svědčí o tom zvláště texty, jež jsou sice v angličtině, jenže vybaveny českými komentáři poskytují dostatek důkazů pro veškeré žánrově obvyklé charakteristiky.

Červenočerná deska je vložena do identicky zbarveného obalu i vůbec veškeré grafiky, na oprátkách oprávněně visící prezidenti Klaus a Zeman se však kreslíři příliš nepovedli. Hlavně ten druhý, tedy aktuálně vládnoucí vepřová hlava, zde vypadá moc hubeně a třeba v takovém v Zeleném Raoulovi bývá kreslen mnohem buranštěji, vtipněji a proto i lépe. To však nemění nic na tom, že i přes možný protest neškodných Ovčáčků lze s obsahem tohoto výjevu souhlasit.

Backfliping Dog | The Breed

Jestliže pachatelé předchozího splitu zvolili společný obal i název, tito kráčejí oddělenými stezkami. Obě kapely mají svůj vlastní obal, včetně přímo do něj včleněných názvů songů, což možná není to úplně nejlepší existující řešení, ale ani žádná zásadní překážka.

Backfliping Dog z Horní Bečvy prozatím nepatří ke komunitně nejznámějším tělesům, jejich vcelku chytlavé pojetí hardcore punku by je však mezi ně mohlo zařadit. Svěží hitovky „Žij“ a „Prodej se“ se v rámci přiměřených očekávání poslouchají výborně, ještě o něco lépe však dopadá kompozičně promyšlenější „Historie“ nebo úderněji útočící „Psychopat“. Kdyby něco takového plodili už někdy před čtvrtstoletím, dnes by patřili k domácí punkové klasice.

Chvályhodná čeština dobře promítá názorovou kritičnost, ta však místy naráží na tuctové fráze nebo lehce naivnější výrony typu „podívej se kolem sebe, možná je to naposled, díky vlastní chamtivosti, chcípá ten náš svět.“ Možná o to lépe vyznívá znatelně odlehčeněji a sympatičtěji působící popěvek „Liberte“, kde se zcela výjimečně nic až tolik závažného neřeší.

„Kdyby něco takového plodili už někdy před čtvrtstoletím, dnes by patřili k domácí punkové klasice.“

Vyškovští The Breed pobrali o cosi méně interpretačního talentu a dopadají proto méně přesvědčivě a méně zajímavě, oproti svým kolegům však znějí syrověji a špinavěji, což v rámci hardcore punku také není k zahození. Svižnosti většiny songů se nepatrně vymyká zde nejlepší „Evolution Wrong“, ale nahrávka jako celek má slušný nápřah. Upřímně míněné snahy drsně reflektovat okolní svět jsou zarputilé až urputné, oproti jejich starším deskám ale průkaznější.

Toto vedle samotné muziky platí i pro češtinou a angličtinou disponující texty, skrze kteréžto jazyky pánové kritizují panovačnost USA, moderní otroctví či všudypřítomné zlo. Není to žádná úchvatná literatura, ale kratší hrací plocha hudební i slovní údernosti svědčí.