Swans – To Be Kind

Nepřehlédnutelné kroky Golema
2014
Young God | Mute
121:13 (10 skladeb)
noise rock
http://younggodrecords.com

Dva roky po albu „The Seer“ nakládají Michael Gira a spol. posluchačům na záda další kládu a dávají jim dvě hodiny na zápas s ní. Swans rozhodně nejsou kapelou, o níž by se dalo uvažovat v intencích soutěží o nejlepší alba. Příjemnější je pozorovat s lehkého odstupu – a snad i s lehkým nevěřícným obdivem – jejich počínání.

Na „To Be Kind“ se takto pokusili nahlédnout Jiří Janík a Viktor Palák, jakož i „hostující“ Michal Jakubík nejen v roli pamětníka brněnské koncertu z dob tuhé totality. Setrvale vyšponovaná deska, jaká má potenciál stát se člověku jedním z průvodců životem, je vybičovala k následujícímu dialogu.

Viktor: Pokud se shodneme na tom, že návrat Swans byl před pár lety jedním z těch opravdu pádných a smysluplných, jsme jen krůček od toho, abychom se se zaujetím a vřelostí vyjadřovali i k třem řadovým deskám, které spolčení kolem Michaela Giry od roku 2010 vydalo.
Ovšem ještě než se o nich – a zejména té poslední – budeme bavit, udělejme si malý historický exkurz. Jak moc jiní jsou Swans dneška a Swans minulosti? A jak moc na tom záleží? Michale, ty jsi dokonce pamětníkem jejich legendárních československých koncertů.

Michal: Jo, máš pravdu, viděl jsem je v brněnské Šelepce a byl to zážitek, který mě poznamenal na zbytek života. Shodou okolností se mi asi čtrnáct dní před tím dostalo do rukou tehdy aktuální album „Holy Money“, takže jsem byl alespoň částečně připraven na to, co mě ten večer čeká. Většina lidí ale absolutně nevěděla, která bije, a tak je Swans ten večer všechny zatloukli do podlahy. Jako ostatně vždycky.
Samozřejmě došlo i na bolševický kolorit, tedy že koncert přerušila policie, která přišla všechny shromážděné vagabundy zkontrolovat, eventuálně pozatýkat.

Viktor: A dá se to tehdejší zatloukání do země srovnávat s tím dnešním? Tedy s tím, když kapela na minulém turné pilovala nové skladby, včetně více než půl hodiny dlouhé „Bring the Sun / Toussaint L'Ouverture“?

Michal: Myslím, že ani ne. Tehdy to byla jiná kapela a Gira byl jiný člověk, než je dnes. Samozřejmě podstata zůstala, ale kapela i její lodivod se v průběhu let dostali na úplně jinou úroveň, jak hudebně, tak i lidsky. Dnešní Swans jsou na celé galaxie vzdáleni těm z roku 1987.

„Je mi fakt celkem jedno, za jakých okolností a kvůli jakým potřebám ta hudba vznikla.“

Viktor: Když tak Swans roku 2014 neboli album „To Be Kind“ poslouchám, snažím se přijít na to, do jaké míry je ta hudba vlastně pozitivní a do jaké temná. Jisté je to, že po celé dvě hodiny mimořádně energicky dýchá, občas jsou ty nádechy ale poněkud bolestivé. Na druhou stranu, když už zůstaneme u téhle metafory, kyslík a s ním i úlevu přece jen dodá.
Gira v jednom rozhovoru mluvil o tom, jak uklidňující je, když si připustíme, že některé věci v životě nemůžeme mít pod kontrolou. A právě proto, že je takové smíření mimořádně těžké, můžeme díky němu dospět k opravdu osvobozujícím pocitům. Což pro mě „To Be Kind“ vlastně vystihuje.

Michal: Mě osobně už dávno přestalo bavit okolo hudby řešit tyhle věci, u Swans zvlášť. Tahle kapela je podle mě naprosto unikátní a to nejen hudebně, takže nejlepší způsob, jak se k tomu postavit, je prostě ji přijmout. Přesně, jak říká Gira.
Je mi fakt celkem jedno, za jakých okolností a kvůli jakým potřebám ta hudba vznikla. Podstatné je, jak a na kolika úrovních ji dokážeš vnímat. Nicméně „smíření“ je, myslím, pro Swans a především pro samotného Giru docela výstižné slovo. Fakt, že našel cestu sám k sobě, mu teď dává sílu a schopnosti dělat hudbu, jakou by ještě před několika lety dělat asi nemohl a nejspíš ani nechtěl. Beru to tak trochu jako privilegium, že u toho teď aspoň zprostředkovaně na koncertech můžu být.

Jiří: Já se bohužel nemůžu kvalifikovaně vyjádřit k rozdílu mezi „starými“ a „novými“ Swans, minimálně nikoli z hlediska ducha doby – přeci jen, i mí rodiče jsou ještě o pár let mladší, než strýček Gira. Před poslechem „To Be Kind“ mě ovšem zajímala jiná věc. Předešlou desku „The Seer“ Michael Gira sám označoval za jakýsi svůj opus magnum, syntézu všech epoch jeho tvorby a vulkán, v němž se taví všechny vlivy, jež za více než tři dekády své hudební kariéry vstřebával. Patřím k těm, kteří mají dodnes za to, že neplácal do větru a úmysl se povedlo naplnit. Čím ale přebijete královskou postupku? A co uděláte v případě, že ji přebíjet nechcete?

„Na konci je něco rovnou měrou neodolatelného a dřevorubeckého.“

Viktor: Řečeno obecně, přebiješ jí tím, že se jí přebíjet nesnažíš, že takto neuvažuješ. Hudba Swans je pudová a tady se daří spojovat instinkty hned šesti lidí. Ne nadarmo Gira říká, že lepší sestavu se mu asi v dějinách kapely nepodařilo dát dohromady.
Pokud se pak pokusíme nové album charakterizovat, docházíme k tomu, že nijak neustupuje z celkové živočišnosti a niternosti, zároveň je ale pozvolnější a tedy i jaksi více vemlouvavé. V jejich hudbě je patrná značná zkušenost, kterou ale nerozmělňují okatými snahami o „opusy veteránů“. Namísto toho se nebojí další tvrdé práce, na jejímž konci je něco rovnou měrou neodolatelného a dřevorubeckého.

Michal: Řekl jsi to, Viktore, úplně přesně, nevím, co bych k tomu ještě víc dodal. Gira podle mě nikdy s nikým nesoutěžil a už vůbec ne sám se sebou. Na to měl spoustu jiných, závažnějších problémů.
Aktuálně jsme svědky spíš jakési kontinuální evoluce, o jejichž etapách se nedá říct jestli právě jedna z nich je lepší či horší – to je (ostatně jako většinou) posluchačův čistě subjektivní pocit.
Věci se prostě dějí a organismus roste, a jestli z něj nakonec bude monstrum nebo pohádkový motýl, neví podle mě ani sám Gira. Osobně si myslím, že zrovna tohle je mu úplně u prdele. Daleko zajímavější je pro něj ten tvůrčí proces a pak samotná živá prezentace, o které se nikdy nedá dopředu říct, jak bude probíhat, o čemž jsme se ostatně mohli několikrát na vlastní kůži přesvědčit.

Jiří: Pro mě osobně je ohledně „To Be Kind“ nejdůležitější zprávou to, že mě opět dokázala překvapit. Znova potvrdila, že neexistuje něco jako „standardní Gira“ nebo „obyčejní Swans“.
Album dokáže nabývat podobně monumentálních rozměrů jako jeho předchůdce (což se týká zejména delších kompozic), ale kroky golema tentokrát vyvolávají jiné ozvěny. Slyším postpunkové i experimentálnější new wave kapely, slyším The Fall i Pere Ubu. Dokonce je na albu patrné, nakolik si Michael Gira považuje interpretů, kteří zcela po svém povýšili repetitivnost a hypnotické rytmy na nástroj podmanění si publika – ať už to byl průkopník afrobeatu Fela Kuti nebo nezaměnitelný krotitel špinavého, psychedelického blues Howlin' Wolf. Ostatně právě jemu je věnována druhá skladba alba.
Tam, kde mě poslech „The Seer“ ohromil, ve mně „To Be Kind“ vzbuzuje, řekněme, silné zaujetí. Někomu to může znít jako podstatně slabší emoce, ale já bývám zaujatý rád – a dlouho. „The Seer“ posluchače chytnul a vtáhnul do proudu. Já se „To Be Kind“ rád při společném tanci dívám na nohy, snažím se pochytit každý krok – ale nejsem polapen o nic menší silou, než v předchozím případě.

„Mantinely Swans se nalézají jen v Girově hlavě a to je tedy zatraceně rozsáhlý openspace.“

Viktor: Repetitivnost a související hold, který zmiňuješ, jsou tady zvlášť důležité. „To Be Kind“ působí dojmem „pilované syrovosti“, což v případě Swans není tak protikladné, jak by se mohlo zprvu zdát. Kapela už dlouho hledá riff, který by šlo opakovat donekonečna a nepůsobilo to mechanicky. Na téhle desce se tomuto grálu zase o kousek přiblížila.
Souhlasím s Michalem, že je něco fascinujícího na možnosti němě přihlížet tomu, jak se principál Gira obklopený souznícími muzikanty posouvá do netušených oblastí. Do oblastí, kde nezáleží na katarzi, protože album je vyšponované od první do poslední minuty.

Michal: U mě po celou dobu převládá spíše lehký úžas a fascinace nad tím, jak komplexní, emocionálně silní, hudebně kontinuální a přesto v každém okamžiku překvapiví dokáží současní Swans být. Jejich hudba je velmi fyzická, emocionálně silná, vytvářející si svou vlastní žánrovou a především kvalitativní kategorii. Pečlivě zaranžované a do detailu propracované kompozice, v nichž je ale pořád značný prostor pro improvizaci, jejíž důležitost se zdůrazní hlavně na koncertech.
Je úžasné sledovat, s jakou úporností a fascinující trpělivostí, krůček po krůčku, notu za notou téměř nepozorovaně budují pomalu houstnoucí atmosféru, až si nakonec s překvapením uvědomíte, že jste uprostřed divokého tornáda, díky kterému najednou lítáte sem a tam, jak mokré hadry v pračce. „To Be Kind“ je silně návykové album, které mám tendenci točit pořád dokola. Swans na něm kráčí dál svou vlastní cestou, oddaně následujíc svého lodivoda a kam po ní nakonec dokážou dojít, netuší podle mě ani oni sami.

Jiří: Myslím, že k výše napsanému můžu bez obav přihodit svůj nevzhledný doktorský podpis. Mantinely Swans se nalézají jen v Girově hlavě a to je tedy zatraceně rozsáhlý openspace. Proto mě „To Be Kind“, krom toho, že se jedná o vynikající, dobrodružné a trvanlivé album, také ubezpečilo, že jakýkoli další počin Swans sice má cenu vyhlížet, ale nemá smysl mrhat dopředu čas dohady, „co to bude“.
Zatímco Ježíšek vás může oblažovat pravidelně ponožkami a pěnou na holení, bělovlasý prorok zvukové apokalypsy vám nadělí tu bolest, támhle zmar, trochu úlevy, pro jednou vztek, pořádnou porci úžasu a taky všechno dohromady – přičemž to stále bude překvapení. Byť bych si moc přál, aby někdy došlo taky k resuscitaci mých oblíbených Angels of Light, Swans jsou v neuvěřitelné formě a dokud jim to bude klapat, budu zvědavý úplně na vše, co vydají.

autoři: Michal Jakubík, Jiří Janík, Viktor Palák

fotografie: Jennifer Church