SunnO))) European Tour 2011

Žádné slunce, jen tma
26. září 2011
Drážďany (Německo), Beatpol

Koncerty SunnO))) ohlašují svátek nejen proto, že jich nehrají zrovna tolik jako AC/DC, ale zejména proto, že jsou pokaždé jiné a pokaždé intenzivní. Žádné přehrávání největších hitů, ale jedinečný zážitek pramenící z neočekávaného. Žádné předkapely, jen dým, siluety a síla dronů.

„Vážení sousedé, dnes hostíme americkou kapelu, která hraje neobvykle nahlas. Koncert začne okolo deváté hodiny a potrvá maximálně devadesát minut. Děkujeme za vaše pochopení.“ Letákem v tomto přibližném znění (německy tolik neumím, i když proceduru u baget Subway jsem zvládnul) ozdobili pořadatelé vstup do drážďanského klubu Beatpol a věřím, že jeho citací začínají všechny reporty z koncertu amerického dua SunnO))), které na aktuálním evropském turné doprovází maďarský démon a pravidelný host kapely Attila Csihar.

Leták však nemluvil úplnou pravdu, naštěstí se mýlil zejména v délce koncertu a O'Malley s Andersonem a Csiharem publikum válcovali ještě o něco déle. Bez přestávky, bez milosti. Vše tak trochu předznamenala stále hlasitější reprodukovaná industriální hudba, která klubem zněla před vystoupením samotných SunnO))) (předkapely se nekonaly). Když se pak podařilo místnost (a že byla velká a s patřičně vysokými stropy) obléct do hustého dýmu, mohly se vynořit siluety kazatelů, zprvu jen dvou.

„Attilovy deklamace celý koncert posunuly opravdu na úroveň seance, která se obejde bez konkrétní věrouky, a právě proto je tak působivá.“

Kdo by si myslel, že se kapela pokusí o přehrání subtilních skladeb z „Monoliths & Dimensions“ (nové album zatím není v plánu) či něčeho podobného, šeredně by se mýlil. Anderson a O'Malley prováděli svou kytarovou invokaci s neuvěřitelnou intenzitou, v podstatě jako když v Praze koncertovali na „vzpomínkovém“ turné k debutovým „Grimmrobe Demos“. Poučení: na koncerty SunnO))) je lepší chodit nepřipraven – opak je stejně k ničemu.

„Ale kde je Csihar?“, ptal jsem se coby fanoušek, který si drážďanský koncert zapsal do diáře červeným písmem, jakmile se dozvěděl, že tohle turné se SunnO))) pojede. Neklid v tom nebyl, protože na něj jednak čekal přistavený mikrofon a jednak se u merche daly koupit i DVD Mayhem a CD Tormentor (mimochodem: veškerý sortiment SunnO))) a přidružených kapel byl k dostání jen na vinylu). A když se zhruba po půl hodině objevil, stálo to za to. Říkal jsem už, že je dobré nemít na koncerty SunnO))) očekávání? Říkal, pročež jen připomenu, že to dvojnásob platí pro to, co dělá Csihar. Oblečen do vyztužené kápě, která jeho přítomnost na pódiu dělala ještě hřmotnější a majestátnější, nepotřeboval žádné další rekvizity.

V hlavní roli byl od té doby jeho vokální rejstřík, nápady a dále i pultík na výrobu hluku (lépe ho nepopíšu, byl v mlze a kdybych neslyšel všemožné skřípání či ozvěny, klidně bych uvěřil, že si na něm kapela servíruje víno). Ozvěny riffů se utišily a spíše dokreslovaly Attilovy deklamace, které celý koncert posunuly opravdu na úroveň seance, která se obejde bez konkrétní věrouky, a právě proto je tak působivá. I když, co to kecám. O věrouce se bavit velice dobře můžeme. Fetiši jsou zde kytary, zesilovače a reproduktory. Zprostředkovateli víry mniši O'Malley, Anderson, Csihar a ještě na Moog hrající TOS Nieuwenhuizen. Recitujme spolu s Julianem Copem z písně „My Wall“: „Play your gloom axe Stephen O'Malley – Sub bass clinging to the sides of the valley – Sub bass ringing in each last ditch and combe – Greg Anderson purvey a sonic doom.“ Úspěšnost konverze na víru – sto procent.

„Setkání se SunnO))) je omamným zážitkem, který svou povahou i hlasitostí překračuje obyčejné koncertní vnímání.“

Drážďanský koncert SunnO))) byl zjevně improvizací (byť zřejmě s jakýmsi rámcem) a sledovat komunikaci členů kapely, kteří sami sebe dirigují, je stejně zábavné jako je poslouchat. I když z poslechu jsme, pravda, měli více, protože mlha na pódiu byla tak hustá, že úspěšně blokovala reflektory, pročež bylo místy nemožné identifikovat, kde se vlastně hudebníci nacházejí a zda už se třeba dávno neodebrali spát. Když se ovšem čas od času dostala tvář někoho z nich do světelného tubusu, bylo to neméně magické.

A o magii je hudba SunnO))) (a jejich koncerty jakbysmet) v prvé řadě. Pomáhá překračovat zavedená vnímání, přičemž si na pomoc bere nejen jedinečný koncept, ale především hodně doprava vytočené ovladače hlasitosti. Cílem ale není, aby se vám z toho kraválu udělalo zde, ale abyste si odnesli zážitek, který nemusí tolik uspokojit na místě („Proč nezahráli tu a tu skladbu, béé?“), ale o to déle v publiku zůstává. Vidět SunnO))) a zapomenout? Prosím o informaci, jak se to dělá.

Setkání se SunnO))) je omamným zážitkem, který svou povahou i hlasitostí překračuje obyčejné koncertní vnímání. Špunty jsou možná zdravé pro vaše uši, zážitku ale nepomáhají. Jako dívat se na ohňostroj přes sluneční brýle. SunnO))) je třeba prožívat se vším všudy, nemluvě o tom, že jediný bubínky narušující moment přišel, když se Csihar obul do vžiláchmrazícího jekotu. Jinak šlo o zážitek sice neustále extrémní, ale v prvé řadě omamný. A já dva roky po pražském koncertě znovu zažil ten pocit prázdnoty, když nastalo náhlé ticho.

ilustrační fotografie: Michoch (1), Lovedeputat (2), Koen Jacobs (3)