Sugartown Cabaret + Mort Mort Mort + Via

Pospíchej pomalu
23. července 2014
Hradec Králové, Bio Central

Uplynulo téměř půl roku od doby, kdy jsme s Tomášem Šrejberem prvně navštívili koncert v předsálí hradeckého Centralu. Přestože jsme tentokrát Marka Haltufa, Štěpána Málka a spol. hodinu před začátkem zastali odpočívající v plátěných lehátkách, rychle jsme z různých náznaků pochopili, že sousedské vztahy hardcore klubu a biografu se zrovna idylickými nazvat nedají.

Pominu, že bezkonkurenčně nejvíc lidí se kolem účinkujících motalo bezprostředně před začátkem a po skončení vystoupení, když ze sálu a do sálu utíkali jak před morovou nákazou. Nejenže jsme se doslechli, že nedávný koncert Sweet Cobra a Auxes se kvůli útlocitným rodičům neobešel bez policejní asistence. Mistr zvuk, jehož rámus ve foyer zjevně obtěžoval, uchopil manifest DIY po svém. Pět minut po ohlášeném začátku domácím ze skupiny VIA, kteří už byli dobrých dvacet minut nachystáni, dotáhl odposlech, změť kabelů a nechal je, ať se zvučí sami.

Kapelu, jež v té době měla za sebou pouhých osm koncertů, ale tato přezíravost nevyvedla z míry a do svého setu dala skutečně vše. Vaz ji zlomila až technická závada, která jejich postmetalový koncert zkrátila na fastcoreovou stopáž. Slibné byly též její hráčské a skladatelské niveau. Tím výčet kladů bohužel mohu uzavřít, neboť jednotlivé skladby víc než co jiného připomínaly rychlý sled narychlo sletovaných, různě poutavých motivů, který sice měl jasně stanovený začátek a prostředek, ale chyběl mu konec. Věřím však, že jde pouze o dětské nemoci, z nichž by se jinak nadaná VIA mohla brzy vykřesat.

„Mistr zvuk, jehož rámus ve foyer zjevně obtěžoval, uchopil manifest DIY po svém.“

Zatímco v tom, jak si stáli domácí, jsem měl jasno, rozhodnout, zda byli lepší Sugartown Cabaret nebo Mort Mort Mort, je pro mě Sophiina volba. Prvně jmenovaní si mě získali mile ostýchavým vokalistou Médéricem, který hajzlíka z francouzské kriminálky zjevně jen připomínal a jenž se zpravidla projevoval, až když se jiskrných riffů se svěžím posthardcorovým buketem dosyta nabažil. Naproti tomu kapela, která donedávna byla známa jako Aussitôt Mort (jméno si změnili po výměně dvou klíčových členů sestavy) se spíš než na kontakt s obecenstvem a éterické vyhrávky spoléhala na valivé metalové riffy a temně předoucí baskytaru. Proto verdikt, kdo měl nakonec navrch, je ryze osobní a odvíjející se od toho, zda srdce dotyčného bije pro punk nebo metal. Víc než plichta mezi kapelami Marca Euvrieho mě ale mrzelo, že ani jedna z nich kvůli úředně nařízené večerce nemohla hrát déle než půl hodiny. U „postžánrů“ se totiž pomalu pospíchat skutečně moc nedá.