Striking Justice

Radši náhražku!
hosté: Spreading Dread, Radio Jerevan, Mordotua, Intergalactic Banana of the Fallen Monkey Nation
24.dubna 2013
Hradec Králové, Event Music Bar

Když jsem se před kolegou ze školy podřekl, že jdu na metalový koncert do Eventu, diskotéky, kam jindy metloši podobně jako počestní měšťané do bordelu chodí jen potají, reagoval na to výbuchem smíchu. Což o to, pár hodin na to jsem se chechtal taky, ale z docela jiného důvodu.

Přitom ještě dva dny před koncertem nám i pořadatelům ze samozvané agentury Grindpa na několik hodin ztuhl úsměv na rtech, když dvě „zahraniční hvězdy“, deathmetaloví Defiant a Mardraum z Chorvatska, odřekli účast. Naštěstí se za ně podařilo obstarat vesměs víc než důstojné náhradníky, pražské Spreading Dread a holandské Striking Justice, kteří ne snad že by je předčili kvalitou, ale rozhodně zpestřili dramaturgii večera.

Jako první v nevzhledné boudě u Gočárova okruhu zahráli Intergalactic Banana of the Fallen Monkey Nation. Recesí ale tato mladá kapela, zdá se, ještě políbená nebyla, a proto jsem se od nich dočkal jenom bázlivého papouškování bezobsažných thrashdeathových vzorců. Jestli tihle ti vzorní žáčci brzy nepřestanou dělat jen to, co se dle jejich soudu od nich žádá, obávám se, že pokud se po nich za pár let slehne zem, nikdo si toho ani nevšimne.

„Už tehdy Rádio Jerevan šířilo stěží uvěřitelnou zprávu, že numetal vstal z mrtvých.“

Po IBOTFMN pódium zabrali pořadatelé, tedy Mordotua. Uvedli se jak páprdovským proslovem Saši Hemaly o kapele Slipknot, tak fotogenickou choreografií na bluegrassovou „Satan Is Real“. Co to provedlo s metalovým národem, netřeba dlouze popisovat.

Ale nenechte se mýlit, Mordotua nejsou trapní klauni, kteří by skeče látali z blbých vtipů a úryvků z cizích partitur. Na to jsou přece jenom příliš svědomití. I dnes byli připravení, jak se na technickou deathovou kapelu sluší, a zároveň bezprostřední, což naopak u kapel typu „muzikanti muzikantům“ zvykem nebývá. U nich mě může mrzet snad jen to, že půlhodinka, kterou si vyměřili, uplynula jak voda a ani tentokrát jsem si poté nemohl koupit žádné demo jako bolestné. „Kdy už?“ ptám se.

S Rádiem Jerevan jsem se prvně setkal před šesti lety ještě jako gymnazista. Už tehdy šířilo stěží uvěřitelnou zprávu, že numetal vstal z mrtvých a ani dnes, vzdor času a změnám v sestavě, tomu nebylo jinak. Nevadilo by mi, kdyby se pro jednou stokrát opakovaná lež stala pravdou, jenže tomu tak nebylo, a tak jsem si víc než v popředí řádící amazonky hleděl hodinek.

„Byl trochu oříšek si tu energii vychutnat, aniž by člověk přišel k úrazu.“

Ani Spreading Dread nebyli žádnými inovátory. V jejich tvorbě souzněly jak klasický heavy metal a Malmsteenovy prstoklady, tak Pantera a prvky severského deathu. Přesto během jejich vystoupení nebyl čas a vlastně ani chuť koukat po hodinkách. Nejenže to, co mě při poslechu debutu nechávalo chladným, v koncertním provedení vykvetlo do krásy, nádavkem kapela v titěrném Eventu pořádně zatopila po kotlem, kterým se svrchovaný vládce pódia, vokalista „Mírák“, příležitostně nechával vynášet až ke stropu.

Dílo zkázy dokonali HC punkoví Striking Justice, kteří zašli ještě dál a uzurpovali si jak pódium, tak prostor před ním. Kotel už jen nebublal a vytrvale šplíchal na strop nebožáky, kteří do něho zahučeli, bez ohledu na to, že jsme se octli teprve za půlkou pracovního týdne.

Do prozaických bicích zapřaženého trojspřeží zjančených kytaristů a vokalisty Rense, které nejspíš zajížděli Kurt Ballou s Jacobem Bannonem, bylo všude plno, pročež byl trochu oříšek si tu energii vychutnat, aniž by člověk přišel k úrazu. Tím spíš, že si obecenstvo vymohlo tři přídavky.

Koncert skončil krátce po jedenácté. Zanechal za sebou paseku stěží srovnatelnou s tím, co tu kdy zlatá mládež natropila, domlácené hloučky pankáčů a metlošů div ne v bratrském objetí. Ano, tak je to správné soudruzi, tak to má být! Příště zas?