Sousedi – Purpura Echo

K nám návštěvy Frankovku nenosí
2013
Polí5
57:04 (10 skladeb)
alternative/ambient/psychedelic
www.sousedi.org

Sousedi jsou projektem dvou muzikantů, kteří spolu krom lásky k hudbě sdílí také společnou chodbu. S železnou pravidelností se střídají ve vytírání schodů, půjčují si vzájemně cukr a tvoří spolu muziku.

Martin „Spacosh“ Peřina je znám díky svému působení v jazzrockovém seskupení Akline, v poslední době se o něm ale mluvilo především v souvislosti se sólovým projektem Between the Planets, jenž se pohybuje někde na rozmezí djentu a ambientu. Karel Žďárský je pak v očích mnohých zapsán hlavně jako jeden ze členů improvizačního, Vinylou oceněného hudebního tělesa B4. Před několika lety společně stvořili projekt Sousedi a po nezanedbatelném počtu odehraných koncertů nahráli také debutové album „Purpura Echo“.

Dvojice muzikantů na své prvotině spoléhá na odlišný přístup ke skládání muziky. Úspěšně se oprostila od očekávatelného a předem nalajnovaného scénáře, stále však svým experimentátorstvím nezachází příliš daleko, naopak se drží ve vlastní rukou vytyčených mezích. Prolínání jemných kytarových tónů se znělými zvuky violoncella tvoří krásně se poslouchající a komplexní základ složitějšího celku, jehož nuance a příměsi se posluchači vynoří třeba až po několikerém poslechu. Hrátky s looperem Sousedi využívají k funkčnímu vrstvení hudebních ploch, elektronické efekty zase dopomáhají krom postupného obohacování skladeb také k jejich ambientnějšímu vyznění.

„Deska se odehrává ve světě, jenž se zhmotňuje pouze těm, kdož mají oči zavřené a duše otevřené.“

K ještě intenzivnější, avšak stále křehké atmosféře citelně dopomáhají přizvaní hosté. Dorota Barová (Tara Fuki, Vertigo Quintet) svými něžnými zpěvy protkává svěřené party natolik přirozeně a ohleduplně, že ty se stávají ještě niternějšími a intimnějšími. Violista Martin Keberle naopak dodává nepostradatelnou melancholii a skladby obohacuje o temně vyznívající nálady. Spolu s Karlovým violoncellem se trefně doplňují, čímž nastavují protipól nahrávce spíše pozitivněji laděné, a to v účinném a vybalancovaném poměru. „Purpura Echo” se díky přispění básníka Ladislava Puršla letmo dotýká také poetických proudů; je tak nahrávkou procítěnější a lyricky hmatatelnější. Posledním z přizvaných hostů je bubeník Tomáš Čížek, který stejně jako Martin Keberle působil společně s Karlem v SM Lomoz. Bicí samy o sobě nejsou na desce natolik znatelné, fungují zde spíše jako jeden z mnoha podkladů, jako jedna z mnoha ingrediencí květnatého celku. Tedy nepostradatelné, současně ale nerušící.

„Purpura Echo” je nádhernou deskou. Přelétá mezi ambientními dimenzemi, pohrává si s psychedelickými rovinami, koketuje s postrockovými vesmíry. Odehrává se ve světě, jenž se zhmotňuje pouze těm, kdož mají oči zavřené a duše otevřené. Umí potěšit i znejistit, obklopit radostí ze života i pochybnostmi o jeho naplnění. A přece končí dobře, s nadějí.