Soulsavers – The Light the Dead See

Kouzlo stadionové mše
2012
V2 Records/Mute
43:52 (12 skladeb)
downtempo/rock/gospel/soul
http://www.thesoulsavers.com/

Slyšeli jste někdy o britských hudebnících jménem Rich Martin a Ian Glover? Proběhnout tato otázka jen tak mezi řečí, mozek bude muset informaci řádně přežvýkat, než se dobere nějaké spojitosti. Pánové ze Soulsavers skutečně fungují spíše jako duo producentů (Glover se de facto nevyskytuje ani na fotografiích), o to výraznější osobnosti si však vždy dokázali přizvat ke spolupráci.

Po převážně instrumentálním debutu si Soulsavers vydobyli kladné renomé především deskou „It's Not How Far You Fall, It's the Way You Land“ z roku 2007, kde se jim podařilo poutavým způsobem propojit současné downtempo a trip-hop s žánry, jejichž kořeny vězí mnohem hlouběji – gospelem, soulem či blues. Už tak dost poutavé směsi pak vdechoval život grungeový psanec Mark Lanegan, jehož nezaměnitelný hlas kněze i hrobníka v jedné osobě navozoval tu pocit hřejivé náruče rodné haciendy, tu mrazení v zádech.

O dva roky později se k Laneganovi na albu „Broken“ připojily další známé hlasy. V bookletu se to lesklo pomalu jak ve stračím hnízdě – ruku k dílu přiložili Mike Patton, Richard Hawley, Gibby Haynes z Butthole Surfers či Jason Pierce z Spiritualized. Jeden by řekl, že od takové sestavy se již nedá odrazit mnohem výše, leč na počátku roku přišla překvapivá zpráva. O vokály na novém albu „The Light the Dead See“ se kompletně postaral Dave Gahan. A všichni víme, že ačkoli se přívlastky jako „kultovní“ a „legendární“ často zvrhávají v mlácení prázdné slámy, je-li řeč o Depeche Mode, prší pšenice.

„To Dave Gahan je jiným loutkohercem – a ví, jak dělat kvalitní pop, k němuž se muzika Soulsavers na novince obrací.“

Spolupráce Gahana se Soulsavers samozřejmě není nahodilá – Soulsavers předskakovali Depeche Mode na evropské části jejich monstrózní šňůry Tour of the Universe v roce 2009 a traduje se, že poprvé přehrál Gahanovi desku Soulsavers právě Mark Lanegan. Frontman Depeche Mode se nakonec do kreativního procesu zapojil naplno – a „The Light the Dead See“ dokazuje, jak jsou pro Soulsavers důležití charismatičtí zpěváci a nakolik jejich osobitý výraz pomáhá spoluutvářet i instrumentální a kompoziční prvky desky.

Když za mikrofonem stál Mark Lanegan, skladby nesly znatelnější podíl americké roots music, působily celkově o dost syrověji a byť některé z nich byly ukázkovým krasosmutněním, povětšinou se na albu odehrávalo dosti temné stínové divadlo. To Dave Gahan je jiným loutkohercem – a ví, jak dělat kvalitní pop, k němuž se muzika Soulsavers na novince obrací. Je pauza mezi odstavci vyhrazena truchlení nebo jásotu?

Na „The Light the Dead See“ dosáhli Soulsavers dosavadního stropu, co se epičnosti a svým způsobem pompéznosti týče. I v těch písních, které by teoreticky mohly být komornější a intimnější (například „Gone Too Far“ či „Take“), naleznete mnoho vokálních a klávesových aranží, což – opět – není něco, co by muselo desce principiálně škodit, jen je třeba se na to připravit a neočekávat, že se vám tentokrát Soulsavers podívají zpříma do duše. Hrají totiž nahoře na kůru.

„Pokud si kapela přeje nastoupit cestu, jejíž mapu si na desce podrobně nakreslila, nemám nic proti.“

Většina skladeb má základ vystavěný na kytaře, bicích a klávesách, který vůbec není nepodobný power baladám z vod stadionového rocku. Omítku pak tvoří ony bohatě vrstvené aranže, které posunují muziku blíže pro Soulsavers typickému gospelu či soulu, přičemž výsledek nakonec působí jako nějaká masová modlitba na fotbalovém stadionu, kde se ovšem nesešly ovečky, nýbrž existenciálně zmítaní bezvěrci plní dilemat.

A „soul“ je i tentokrát klíčové slovo. Pro Soulsavers je totiž naprosto zásadní, aby jejich muzika nepůsobila bezduše – a to ani s pop-rockovou a pompézní fazónou nejde, máte-li na desce Gahana, který naopak trochu toho hudebního patosu a přepjatosti umí zužitkovat. Písně jako „In The Morning“, první singl „The Longest Day“ či „Take Me Back Home“ jsou ukázkou toho, jak lze vytvořit přístupný hit takřka rádiového formátu bez toho, aby muzika zněla plytce a podbízivě.

Mezi rozbředlým šedým krmivem, z něhož se plácá většina programu mainstreamového rozhlasu, by takové písně vynikaly jako emocionální orkán a aranžérský klenot. V kontextu staršího materiálu Soulsavers mě „The Light the Dead See“ úplně neuhranula – ale pokud si kapela přeje nastoupit cestu, jejíž mapu si na desce podrobně nakreslila, nemám nic proti a balím jim buchty do uzlíčku. Za nevyřčeného přání, aby brzy z cest poslali další pohled.