Soen – Cognitive
Boční projekty známých muzikantů jsou v posledních letech stále frekventovanější. V době, kdy je trh přehlcen více či méně hodnotnými nahrávkami a nabídka převyšuje poptávku znatelněji než kdy dříve, může v boji o zájem fanouška zahrát velkou roli právě hvězdné jméno v sestavě.
Pokud takových ikon na soupisce nalezneme hned několik a jejich společné snažení se vymyká definicím pouhého projektu, mluvíme o superkapele. A je-li její tvorba založena na hudbě velikánů progresivní kytarové hudby, včetně těch nejzásadnějších a nejrespektovanějších, pak taková kapela logicky krom fanoušků zainteresovaných interpretů přitahuje taky pochybovačné názory a často i nepodložená zavržení.
Před dlouhými devíti lety se v hlavě Martina Lopeze, tehdy ještě bubeníka Opeth, zrodila myšlenka vytvořit nový hudební projekt. O rok později naverboval spíše neznámého kytaristu Kima Platbarzdise a vzniknuvší Soen se po hudební stránce začali postupně formovat. Lopezovo účinkování u švédských progresivních velikánů však zabíralo většinu jeho volného času, po odchodu pak vývoj Soen zase komplikovalo i přestěhování do Uruguaje. Až v roce 2010 se Soen probudili z několikaletého spánku, kapelu doplnil jeden z nejváženějších a nejprotřelejších baskytaristů Steve DiGiorgio a po dlouhém hledání byl nalezen i poslední nepostradatelný element, vokalista Joel Ekelöf z Willowtree. Z původně soukromého projektu se tímto stala plnohodnotná kapela s velkými ambicemi, kterým se pokusila přiblížit svým letošním debutem „Cognitive“.
„Soen se svou inspirací především v tvorbě Tool netají, i samotný artwork debutu svým konceptem připomíná jejich nezaměnitelný vizuální styl.“
Již při prvním náslechu musí většinu posluchačstva napadnout jedna jediná asociace, a to zřetelná podobnost s Tool. Někteří se dokonce nebáli označit Soen za prachsprostou kopírku Maynardova dítěte, avšak tímto způsobem kapelu odsoudit je nejen scestné, ale především povrchní.
Hranice mezi vědomým přizpůsobením tvorby hudbě adorovaných interpretů a cíleným napodobováním slyšených postupů je téměř neznatelná, ale existuje. V dnešní době, tedy necelých padesát let od zrození tvrdé kytarové hudby, je při existenci takového množství původních i navazujících kapel šance přijít s něčím naprosto novým, svébytným a dosud neslyšeným natolik nízká, že je potřeba přizpůsobit tomuto kritický pohled a zaměřit se na další, neméně důležité prvky samotné hudby.
Soen se svou inspirací především v tvorbě Tool netají, i samotný artwork debutu svým konceptem připomíná jejich nezaměnitelný vizuální styl. Hudebně však nabízejí mnohé přidané hodnoty, nejedná se o pouhé vybarvování předem narýsovaných plánů, nýbrž o původní konstrukce stojící na srdci blízkých a fungujících základech. Tool jsou holt podobně jako třeba Meshuggah žánrotvornou kapelou.
Vnímáme-li některé z kapel pro jejich originalitu a svébytnost jako natolik jedinečné, že se v jejich hudební filozofii inspirují další interpreti, aniž by se jednalo o čisté plagiátorství, nelze toto považovat za nic jiného, než tolik důležitý vývoj celého žánru. „Cognitive“ ale neukrývá pouze fragmenty Tool, s trochou snahy lze nalézt i vlivy dalších progresivních ikon, jakými jsou Katatonia, Porcupine Tree, Fates Warning, A Perfect Circle či samotní Opeth. Stále ovšem nemůžeme mluvit o kopírování, napodobování nebo plagiátorství, ale pouze o inspiraci a pokračovatelství. Navíc Soen rozhodně nejsou první kapelou pohrávající si s těmito vlivy, jako příklad lze uvést třeba nedávno bohužel rozpadlé Rishloo, kteří však díky sestavě bez známých jmen proplouvali stejnými vodami o poznání jednodušeji a bez tolika zaslepeně kritických hlasů.
Soen nevytvořili nijak těžce přístupnou nahrávku, posluchač je naopak vtáhnut do celého dění lehce a nenásilně. Uvolněnou atmosféru pomáhá utvářet mnoho silných momentů, motivů i refrénů, hudební náplň je i díky mixu Davida Bottrila hmotná, plná a uhlazená. Joelův vokál zní neskutečně přitažlivě a sebevědomě, jeho občasné hrátky s dvojhlasem i citlivé změny intonace stimulují zbytky romantična, vzbuzují pocity jemné melancholie a rozněžněnosti, na druhé straně však nemají daleko k probuzení niternějších žalů a pochmurností.
„Vznikla na debut dospělá a vyvážená nahrávka.“
Stejně jako zpěv je na desce dominantní i baskytara. Získat do týmu metalovou legendu v podobě DiGiorgia se ukazuje jako vynikající tah, basová linka výrazně a svébytně podtrhává celkovou údernost debutu. Ačkoliv občas výrazně zastiňuje kytaru, instrumentální symbiózu tím nikterak nenarušuje. Martin Lopez obohatil své už tak rozmanité bubnování o občasné užití perkusí, což v kombinaci s nenápadnými samply pomáhá v budování osobnosti jednotlivých skladeb.
„Cognitive“ tak působí komplexně, cílevědomě a dotaženě, ve velkém sází právě na emoce, které jsou hluboké a uvěřitelné. Díky zdařilé kompozici a vynikajícímu personálnímu obsazení zkušených muzikantů vznikla na debut dospělá a vyvážená nahrávka bez výrazně slabších míst, které může škodit snad jen výše zmíněné srovnávání s Tool, jenž by však měl pozorný poslech dříve či později vysvětlit a tím také vyvrátit.
