Snail – Hypersensitivity

Retro bývalé moderny
2012
vlastní náklad
35:28 (10 skladeb)
crossover
www.bandzone.cz/snail

Plzeňská kapela Snail přišla s albem, na němž ze všeho nejdřív zaujme povedený obal. Na reprodukce rentgenových kosterních snímků totiž navazuje booklet vyvedený v podobě nějaké lékařské zprávy či čehosi takového, což alespoň trochu narušuje běžné stereotypy.

Zda se pánové o cosi takového pokoušejí také skrze svou hudební produkci, zasluhuje spíše zápornou odpověď, leč přesto netřeba věšet hlavy. Produkčně skvěle ošetřená nahrávka je zárukou nejen velmi tvrdého a úderného zvuku či vyspělých instrumentálních výkonů, ale rovněž toho, že působí dojmem mimořádně sebejistého a suverénního počinu, kde vše do sebe naprosto zapadá a nic odnikud netrčí. Možná však právě tato skutečnost se současně proměňuje v přitěžující okolnost, protože ať to člověk poslouchá zepředu nebo zezadu, všechno zní sice obstojně, chvályhodně až výborně, jenže také zcela předpokládatelně a tudíž ve výsledku ani trochu překvapivě.

„Zde se pluje až příliš v jedné a lehce nevzrušivé rovině.“

Kytary se do uší posluchače zařezávají ostře a syrově, ovšem zároveň natolik ukázněně, že nějaký ten záblesk čehosi nezbedného by jim jistě prospěl. Decentně zdrsnělý vokální projev zvládá proplouvání skoro až popově vstřícnou a relativně silnou melodikou, přesto jednotlivé skladby v konečném efektu tak trochu splývají dohromady. Coby jedinou výraznější výjimku možno označit převážně baladičtější a jednoznačně nejlepší song "Joker Waltz", v jehož rámci těší bombasticky vypjatý úvod, akustičtější podkres, velmi výrazná melodie či působivé sborové zpěvy.

Snaha navazovat na rockmetalový crossover devadesátých let, včetně jemně thrashového nádechu či drobných náznaků rapu, sama o sobě není problémem, při srovnání s většinou takto laděných skupin minulosti však nutno konstatovat, že zde se pluje až příliš v jedné a lehce nevzrušivé rovině. Nemluvě o tom, že přestože leckteří zakrnělci tento styl považují za něco moderního, ve skutečnosti je v dnešní době čímsi poněkud zastaralým. Proto také toto album dopadá jako dosti opožděná reakce na to, co kdysi vládlo rockové hudbě, tedy víceméně jako retro bývalé moderny. Současná hudební scéna je už dnes opravdu někde jinde a naštěstí mnohem dále.