Sleeping Peonies - Ghosts, and Other Things

Až na práh bolesti…
2011
Khrystanthoney
27:54 (8 skladeb)
shoegaze
www.myspace.com/sleepingpeonies

Zkuste si na malý okamžik představit, že by se vám najednou oplátkou za veškerou snahu žít naplno vracela jen bolest a zklamání. Optimismus na pranýři neúprosné životní reality a každý drobný splněný sen vykoupený nezměrným utrpením.

Jakou cenu by pro vás pak měla naděje? Samotného by mě zajímalo, jakou hodnotu lidské naději připisuje britský projekt Sleeping Peonies, když se skrze muziku na aktuálním minialbu „Ghosts, and Other Things“ tak obtížně hledají světlejší vyhlídky.

Multiinstrumentalista z Norfolku, který si říká prostě jen Nic hudebně profiluje zase trošku jiný pohled na blackened shoegaze, tedy jakýsi subžánr (ne)zištně definovaný francouzskými Alcest. V případě Sleeping Peonies se však rozhodně nejedná o přímé následnictví nebo snad kopii typického soundu, veškerá podobnost je zde čistě spirituální, nikoliv faktická. Samotný black metal dostává roli ozvěny, sboru zoufalých výkřiků upozaděných za pomyslným závojem dreampopové mlhy a dvojnásobě zastřený noisovými zvukovými stěnami, toliko charakteristickými právě pro shoegaze. Nechybí atmosférotvorný klavír a všudypřítomné depresivní ruchy, které i na přístupné herní ploše necelých třiceti minut dokáží zaplést vcelku nepřístupná přediva introvertních osobních zpovědí.

Je až zvláštní, jak si ve mně toliko pocitově odtažitý a nedůvěřivý hudební materiál dokáže postupně vybudovávat maximálně otevřenou a bezmezně empatickou důvěru. A to i přes fakt, že se jí po celou dobu odvděčuje jen frigidním chladem a koncentrovaným splínem. Sleeping Peonies rozhodně nejsou poslechem do nepohody a naopak disponují přesně tím typem tvůrčího muzikálního projevu, který naplno prověří opravdovou hodnotu hudební otevřenosti (potažmo trpělivosti) spousty posluchačů. Čili že taková bizarní láska na několikanásobný pohled/poslech.