Slaves of Stadium Rock - Slaves of Stadium Rock | Dead Letters - The Devil's Gonna Make Some Noise

Dvakrát post Anyway
2013
Election Records
31:15 (10 skladeb) |
32:35 (14 skladeb)
punkový rokenrol
www.slavesofstadiumrock.bandcamp.com
www.bandzone.cz/deadletters

Mělničtí Anyway patřili v minulých deseti až patnácti letech k vůbec nejviditelnějším představitelům tuzemského punkového rokenrolu a jejich čtyři vydaná alba rozhodně k tomu lepšímu, co v uvedené oblasti u nás vyšlo. Přestože se stali minulostí, klíčoví členové to nevzdali a skrze dvě nová seskupení pokračují v muzicírování. Hudebně tam, kde předtím skončili.

Pražští Slaves of Stadium Rock a mělničtí Dead Letters. Ty první jsou čtveřicí, kterou vedle členů Slut, Landmine Spring nebo Plexis tvoří zpěvák Jiří Nedvídek, ti druzí pouhou dvojicí, kde dominuje zpěvák a kytarista Bohumil Krejza. Leč aby se to alespoň trochu pletlo, ten z prvních obě tyto nahrávky vydal, zatímco ten z druhých textově přispěl i na album těch prvních.

A aby se to pro změnu nepletlo, první i druzí hrají takové vcelku obyčejné písničky, v nichž se vzájemně pojí nejen punk s rokenrolem, ale také melodičnost s energií. Právě ona obyčejnost je zárukou toho, že obě alba působí dojmem čehosi naprosto přirozeného, co přesně odráží hudební chutě obou kapel či minimálně jejich vůdčích postav. Sice ani jedna z obou stran nečiní vůbec nic nového či objevného, přesto si počínají s velkou mírou přesvědčivosti. Tvrdě, svižně a syrově, čímž v domácím měřítku míří kamsi do dobré společnosti mezi Pipes And Pints a Sunshine.

„Na vyprodaný Strahov, Letnou či Eden to tedy rozhodně nevypadá.“

Chvályhodně působí skutečnost, že obě kapely dokázaly vymyslet dostatečný počet opravdu výrazně nápaditých hitovek, jež se sice vzájemně pletou natolik, že v paměti moc nehnízdí, v momentě právě konaného poslechu však působí příjemným dojmem. Ti první těší hned úvodní písní „Spiral of Time“, stojící na kytarově chytlavém motivu, solidně se ale rýsuje také „Death Is Not Sweet“, „Next To You“ od The Police nebo mírně promyšlenější „End of a Circle“. Ti druzí spoléhají na saxofonem či foukací harmonikou doplněné spíše kratší písničky, z nichž nejlépe si vede „Rock Out“, „Seven Seas“, „Home“, „Alive“, vokálně ujeté „In the Morning“, odlehčené „Acid Love“ nebo westernově úderné „The Train“. Při vší vyrovnanosti lze ovšem velmi těžko něco favorizovat.

Přestože některé songy v sobě mají snad i částečný stadiónový potenciál, ten v tuzemském prostředí nejenže zůstává čímsi zcela nedosažitelným, ale s velkou pravděpodobností ani není cílem dotyčných pánů. Na vyprodaný Strahov, Letnou či Eden to tedy rozhodně nevypadá, ale do případného kumbálu pod tribunou mělnického hřiště by pár zbloudilců přijít mohlo.