Shining + Intronaut + Obsidian Kingdom

Futuretro, šílenství a vzniklé školy
Shining Intronaut
13. září 2016
Praha, Futurum
Společný večer Intronaut a norských Shining, špiček soudobého nezkostnatělého metalu, určitě patří mezi zážitky, jaké je těžké oželet. Tím spíš, že právě v Praze zmíněné kapely načaly své letošní evropské turné.

Jediným výrazným kazem na jinak vydařeném koncertu byl vlastně jen prostor, ve kterém se celá akce odehrála. Klub Futurum by správně měl být překřtěn na Futuretro. Steampunkovou estetiku kontrastující s metalovou avantgardou bych býval přešel. To, co jsem nevydýchal, byla zdejší předpotopní vzduchotechnika, která klíčovou roli sehrála v poslední třetině večera, ale to předbíhám.

„Jako náladotvorný prvek jejich představení svůj účel naplnilo beze zbytku. Víc se od nich ani neočekávalo.“

Nevděčné první vystoupení vyšlo na španělské Obsidian Kingdom. Jejich zhudebněná představa stylově otevřeného metalu trpěla snad všemi nedostatky typickými pro kapely ze Středomoří; přepjatým formalismem, přeháněním, myriádami různorodých prvků propojených toliko volnými asociacemi. Jako by se z Moonsorrow stali modernisté. Hispánci očividně svůj osobitý výraz ještě hledali. Nicméně jako náladotvorný prvek jejich představení svůj účel naplnilo beze zbytku. Víc se od nich ani neočekávalo.

Intronaut bývají často přirovnáváni k Mastodon a ne náhodou. Jejich víceméně statické koncerty se shodně opírají jak o vysoká hráčská niveau, tak vizuální prezentaci, odkazující k psychedelickým sedmdesátkám. Nebýt mdlého setu v rámci letošního Brutal Assaultu, jímž se Mastodon vedle svých kalifornských kolegů srazili na roveň imitátorů Black Sabbath, lišily by se vlastně jen jedním. Atlantská kapela se průběhu let vypracovala v jednu z nejméně podbízivých stadionovek, kdežto Intronaut, stírající ve své hudbě hranice mezi stonerem a ostatními metalovými odnožemi, se zjevně nejlépe cítí v klubech.

„To, co jsem nevydýchal, byla zdejší předpotopní vzduchotechnika...“

Mluvit o Intronaut jako o zosobnění v dobrém slova smyslu moderního metalu není vůbec scestné. To, co se rozléhalo suterénem Futura, totiž bylo výpravné, přitom neokázalé, propracované, ale nepřekombinované, málomluvné, přesto civilní, zkrátka lahodné. A když si k tomu připočtu divoký spořič obrazovky v pozadí a skutečnost, že se kapela po koncertě nerozpakovala zasednout se svými fanoušky na jedněch schodech před klubem, mám o svém favoritovi jasno.

Jako kontrapunkt k hypnotizujícím Intronaut určitě přišel k duhu živější set. Takovému požadavku „ozáření“ šílenci samozřejmě beze zbytku vyhovovali. Pověsti, která je předchází, také nezůstali nic dlužni. Bohužel to jediné, co jsem si z běsnění norských Shining mohl odnést, je úžas nad tím, jak mohou ve vydýchaném sklepení takhle řádit bez viditelných známek únavy. Nezmohl jsem se na víc, než na to je apaticky pozorovat z lodžie. Neodcházel jsem však roztrpčený. Závan čerstvějšího vzduchu a pohled na bradatého kamaráda ve společnosti Intronaut mi připomněl, že rozhodně bude nač vzpomínat.