Shilpa Ray and Her Happy Hookers – Teenage and Torture

Poslední odbočka na Brooklyn
2011
Knitting Factory Works
50:03 (10 skladeb)
garage rock
http://shilparay.com

Když jsem v létě psal o debutové desce Anny Calvi, zmínil jsem, že vytáhnout ji zpoza clony barového dýmu do záře reflektorů pomáhal sám Nick Cave, který ji vzal na evropské turné Grinderman. Inu, ukazuje se, že Nick Cave je vskutku mazaný dingo s ostrým čichem na kvalitní muzikantky – to, že se úlohy předkapely na americkém turné Grinderman zhostila právě Shilpa Ray, totiž nemůže být samosebou.

Čaroděj Cave na své učně nešetří chválou – z nezávisle vydaného debutu Shilpy Ray „A Fish Hook, An Open Eye“ byl údajně nadšen a po zmiňovaném turné se nechal slyšet, že se jedná o jednu z nejfenomenálnějších zpěvaček poslední doby, která to dotáhne daleko. Dáme mu za pravdu i po poslechu aktuální desky „Teenage and Torture“?

Předtím, než dala dohromady klub „šťastných děvek“ (přičemž se jedná výhradně o mužské spoluhráče), působila Shilpa Ray v brooklynském triu Beat the Devil, které se však stihlo rozpadnout krátce před vydáním svého debutu. Ještě dávno, dávno předtím vyrůstala mladá Shilpa ve striktně hinduistické rodině na ospalém předměstí New Jersey.

V kultuře, kde kytara na krku není pro děvče obvyklým módním doplňkem, bývá cesta k rock'n'rollu trochu klikatější – a v tomto případě vedla přes lekce tradičního indického zpěvu, hru na harmonium a Velvet Underground, u kterých platí známé pořekadlo, že je neposlouchá moc lidí, ale kdo je poslouchá, ten založí kapelu. A když se první rozpadne – založí další.

„Mnohé jiné zpěvačky vás svádí, ať již éterickou aurou víly či uhrančivými kouzly Magiky von Čáry, ale Shilpa Ray po vás rovnou vyjede.“

Bez náznaku jakéhokoli despektu k muzikantům, s nimiž Shilpa Ray hraje, je třeba předeslat, že je to právě a jedině ona, která hudbu kapely táhne dopředu a vyvyšuje o pěkných pár čísel nad hranici průměru. Kdybych si odmyslel její vokál a harmonium, zůstanou na „Teenage and Torture“ slušné, ale nikterak oslnivé písničky. Garážový rock, jemuž do ruky napíchli bluesovou infúzi, na jazyk vložili pilulku s vyrytým „indie“ a dali šňupnout trochu punk rocku, přičemž jednotlivé substance se mu míchají v krvi dle potřeby.

Výtečný zpěv Shilpy (pohybující se žánrově zhruba ve stejných mantinelech jako hudba) však vše překlenuje a zaceluje. Pronikavý, šťavnatý, energický až explozivní – jako by skrz hlasivky necedila vzduch, nýbrž bengálský oheň, který oslní, ale taky může pěkně pálit, nedáte-li si na něj pozor. Sálá z něj drsná ženskost – mnohé jiné zpěvačky vás svádí, ať již éterickou aurou víly či uhrančivými kouzly Magiky von Čáry, ale Shilpa Ray po vás rovnou vyjede. Nic naplat, i když vystříkáte garáž dámským deodorantem, pach oleje nezmizí.

Texty alba věrohodně dokreslují obraz zpěvačky jako holky od rány, která nezná slovo „servítky“ a dobře ví, že i když Michael Stipe zpívá, že „opouštět New York není nikdy lehký“, někdy může Brooklyn člověku pořádně lézt na nervy, a že zářivá světla velkoměsta nejsou ničím jiným, než leskem démantu pohozeného v rozteklém asfaltu přízemnosti, sexu, drog a pokrytectví. Kupříkladu song „Genie's Drugs“ je (jak uvádí její oficiální biografie) o Shilpině bývalém klukovi, který to za jejími zády táhnul s jistou Genie, protože měla v zásobě vždycky kvalitnější drogy.

„‚Teenage and Torture‘ je živelnou, dynamickou a skvěle se poslouchající deskou, která by po čistě instrumentální stránce spadala do lehkého nadprůměru, ale v kombinaci s výjimečným hlasem výrazné frontmanky tvoří vysoce přitažlivý celek.“

„Venus Shaver“ se vysmívá stereotypizovaným ideálům ženské krásy a úvodní píseň alba „Hookers“, jejíž název naprosto koresponduje s textovým obsahem, je až graficky vulgární. Inspirací pro píseň „Erotolepsy“ zase byla kniha „Neblahý Juda“ britského spisovatele Thomase Hardyho, kde je onen termín používán pro fatální sexuální obsesi. Erotická témata se vůbec objevují v textech Shilpy Ray dost často a jsou prezentována s nebývalou otevřeností, bylo by nesprávné nahlížet na ně jako na nějaké literární pálení podprsenek – feministická rozhodně nejsou, ale femininní určitě.

„Teenage and Torture“ je živelnou, dynamickou a skvěle se poslouchající deskou, která by po čistě instrumentální stránce spadala do lehkého nadprůměru, ale v kombinaci s výjimečným hlasem výrazné frontmanky tvoří vysoce přitažlivý celek. Ze zvědavosti jsem se podíval na pár živých záznamů a musím s potěšením poznamenat, že na pódiu je projev Shilpy Ray a jejích kumpánů ještě výbušnější a energičtější, než jak jej zachycuje nahrávka.

Dovedu si představit, že koncert v některém českém klubu či na multižánrovém festivalu (a pokud si představujete, že při psaní těchto řádků významně pomrkávám směrem k Ostravě!!!, tak bůh obdaruj vaše děti obdobnou bystrostí) by mohl být výživným zážitkem. Shilpa Ray se neztratila v New Yorku – a neztratí se ani na současné rockové scéně.