*shels - Plains of the Purple Buffalo

Pakliže existuje něco mezi myšlenkou a pocitem, týká se to i tvorby britsko-amerického projektu *shels, jehož hudba je od prvopočátku stejně promyšlená jako procítěná. Ostatně už před čtyřmi lety namíchali intenzivně osobitý debutový koktejl „Sea of the Dying Dhow“ a vcelku po právu se zařadili mezi první ligu tehdejší „post-scény“. A přestože základní pilíře téhle formace vyvstaly ze zaniknuvších post-hardcorových Mahumodo (jejichž první EP z roku 2000 neslo název „Shels“), samotné tvůrčí poselství ústřední dvojice Mehdi Safa a Tom Harriman dalece přesahuje jednoznačně vytyčené žánrové hranice.

Už před pár týdny jsem si při poslechu holandských Atlantis a potažmo i nového alba Američanů Hands utvořil speciální tematickou škatuli „post-metalové new age“. A dnes do ní mohu bez nadsázky zařadit i novinkové album od *shels – „Plains of the Purple Buffalo“ (vskutku nádherně pitoreskní název). New age proto, že zmíněné nahrávky kladou větší důraz na prvotní dojem, spontánní empatii, než na rovinu vyloženě intelektuální, kterážto je mnohdy post-metalu či post-rocku přisuzována, a tudíž se stávají posluchačsky přístupnější.

Širé „Pláně purpurového býka“ od prvních minut intimně i otevřeně rezonují až nezvykle obrazotvorným muzikantstvím se vskutku melodramatickým a téměř (v tom dobrém slova smyslu) teatrálním nábojem. Byť faktická struktura úvodní skladby „Journey to the Plains“ ještě koresponduje s debutovou deskou (nesměle post-rockový úvod postupně gradující k post-metalu doplněný silným, chytlavým nápěvem), v samotném důsledku má novinka mnohem větší rozsah nejen hracího času, ale především kreativních tvůrčích postupů.

“Ačkoli se tváří svrchovaně melancholicky, posmutněle, přesto v sobě ukrývá prapodivně pohodovou, téměř optimistickou dávku energie.“

Od spirituální akustické ambience (tak trochu newageová „Conqueror“, pokojná „Waking“) přes expresivně zvonivý shoegazing (instrumentální zpověď „Searching for Zihuatanejo“, dreamrocková hitovka „The Spirit Horse“) až po komplexní moderní post-HC/metal (vokálně i melodicky poutavá „Plains of the Purple Buffalo – Part 2“ či dark ambientní, temně bolavá „Vision Quest“).

V podstatě celých těch bezmála osmdesát minut v sobě ukrývá jeden ze základních hudebních rozporů, který dokonale reprezentuje dle mého nejsilnější skladba „Butterflies (on Luci's Way)“ – ačkoli se tváří svrchovaně melancholicky, posmutněle, přesto v sobě ukrývá prapodivně pohodovou, téměř optimistickou dávku energie. Hořko-sladká euforie, důmyslnost v jednoduchosti a jednoduchost v barvitě niterném konceptu. Tohle všechno dělá z „Plains of the Purple Buffalo“ velmi osobitou desku s narůstající hudební hodnotou a paradoxně jediné, co jí může bránit v absolutním docenění, je míra té výrazové otevřenosti, která si v pocitově lakonické době mnohdy nezadá s patosem.

My lidé občas říkáme víc, než je třeba, a přitom by namísto slov stačilo udělat jen jedno jediné všeříkající gesto. Noví *shels za pomoci spousty malých velkých gest dokládají vytříbený cit pro pointu i atmosféru jednotlivých skladeb, jakož i otevřený vztah k hudbě samotné.