Samply minulých čtrnácti dní: ostalgie, Fallujah a panda

Každý týden nás míjí nespočet velkých i malých, široce sledovaných i okrajových událostí, které spolu zdánlivě nemají nic společného. Samply z nich odírají balast a snaží se nacházet zatím nepovšimnuté souvislosti. Případně vytvářet zcela nové.

Co nás zaujalo ve dnech od 15. do 28. února 2016.

Kulturní i politický establishment též v uplynulém týdnu plně zaměstnávalo řešení uměle vytvořených problémů. Mirka Spáčilová se poté, co ozbrojená z prstu vycucanou statistikou nepodrobila kritice „Decibely lásky“, bezúspěšně pokusila omilostnit kolotočáře Michala Davida. Mezitím Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nečekaně s poukazem na stanovisko stavebního úřadu Městské části Prahy 3 odmítl prodloužit Autonomnímu sociálnímu centru Klinika nájemní smlouvu. Budova prý je zkolaudovaná jako plicní klinika.

CITÁT TÝDNE
„Tak žižkovský stavební úřad zničehonic po roce hledání našel kolaudační výměr pro Kliniku a je to kupodivu zdravotní středisko. Zničehonic den poté, co starostka Hujová z TOP09 poslala se souhlasem ČSSD a ODS dopis vládě o bojůvkách pravicového a levicového extremismu, které se zde prý střetávají a ohrožují pokojné obyvatelstvo. Zničehonic čtrnáct dní před vypršením podnájemní smlouvy sociálního centra se státem. A pronajímatel, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, hned zareagoval: zničehonic smlouvu nechce prodloužit. Náhody miluju. Tohle je však zcela evidentní zásah samosprávy do výkonu státní správy, proto svoláváme mimořádné zastupitelstvo městské části, které se tudíž bude konat do patnácti dnů. KLINIKU NEDÁME!“
Matěj Stropnický, předseda Strany zelených

Bizarnost celé situace jen korunovalo stanovisko místostarosty Prahy 3, který v souladu s neúprosnou logikou „bábu, kterou porazilo auto, zašijem za přecházení na zelenou“ v odezvě na řadění neonacistické svoloče vyhodnotil Kliniku jako bezpečnostní riziko. Atmosféra strachu jen zhoustla poté, co naivní malíř František Ringo Čech v Blesku uveřejnil frustrovaným (ne)humorem oplývající islamofobní karikatury a mnoho vtipu celé bouři ve stakanu vodky nepřidal ani autorův dodatečný komentář pro DVTV. Mimo větší pozornost a jádro problému naštěstí zůstal slint Ivana Breziny v nejhorších tradicích JXD. Nedá se však říct, že by se politici vůči občanské angažovanost stavěli vyloženě odmítavě, když projevili odhodlání hájit svá parkovací místa na pražském Malostranském náměstí.

Jakmile se suchej únor octl v polovině, Donalda Trumpa, severoamerickou obdobu Miloše Zemana, přechodně zastínil jiný intelektuální gigant Kanye West, když oznámil, že dluží 35 milionů dolarů, a řekl si Marku Zuckerbergovi o miliardu dolarů na dokončení své nové desky. Prý se to vyplatí víc než nová škola v Africe. Redakce Radia Wave ale Westův názor rozhodně nesdílí. Smrtka se sžila se svojí staronovou úlohou programového ředitele „mrtvého“ média, tedy České televize. Možná proto nás nedlouho po Havlově dvorním designérovi Bořku Šípkovi navždy opustil Umberto Eco. Zůstává ale otázkou, nakolik lze památku jednoho z největších myslitelů 20. století důstojně uctít plochou filmovou detektivkou na motivy jeho neslavnější knihy, jakkoliv nebyl zvyklý dělat rozdíly mezi nízkými a vysokými žánry.

Že se vítězem Grammy v kategorii Best Metal Performance stali švédští Ghost šlo pochopit spíš než to, že hlasující akademici upřednostnili Taylor Swift před talentovaným angažovaným rapperem Kendrickem Lamarem. Nový, naprosto orgastický singl vydali Fallujah. Radovat se mohli také tuzemští cinefilové, a to z historicky první cenou ověnčené účasti českého filmu na festivalu v Sundance. Stal se jím krátkometrážní film Ondřeje Hudečka o mládí Ladislava Stroupežnického s názvem „Furiant“. Poslední únorový týden přinesl nevídanou vlnu stesku po éře normalizace, gründerského devadesátkového kapitalismu a medvědech všeho druhu, ať už z Číny, Ruska nebo Libně.

CITÁT TÝDNE
„Udělali jsme další krok k získání pandy.“
Adriana Krnáčová, primátorka Hlavního města Prahy (I.)

Pražská radnice na výročí Vítězného února způsobila obdobně smělý diplomatický převrat, jakým byly v 70. letech 20. století Richardem Nixonem navázané diplomatické styky s maoistickou Čínou. Výměnou za pandu pro pražskou zoo revokovala existenci Taiwanu. V této souvislosti nás napadá, jestli to nebyl obdobný „fair trade“ jako zaprodání Spasitele za třicet stříbrných a zda „Krnda,“ krycí jméno Adriany Krnáčové, přeci jen není blaníkovským akronymem pro KRtečka a paNDU. Čínané však tento týden nezůstali jen u čeření už tak dost rozbouřené hladiny veřejného mínění.

Čínská společnost CEFC napojená na tamní rozvědku stranou větší pozornosti skoupila akcie Empresa Media Jaromíra Soukupa. Máme tudíž za to, že ze sledování mauzolea televizní zábavy posledních čtyřiceti let (TV Barrandov) a četba časopisů Týden, Instinkt, Top Dívka nebo týdeníku Sedmička by se výhledově mohly stát ještě otřesnějšími zážitky než kdykoliv předtím. 25. února nás v požehnaném věku 94 let navždy opustil historik, účastník protinacistického odboje, Spravedlivý mezi národy a mluvčí Charty 77 Miloš Hájek. Aby těch tragédií nebylo málo, Policie ČR téhož dne rozjela nábor Bezpečnostních dobrovolníků, aby tak navázala na zdánlivě mrtvou a nechvalně známou tradici Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, jíž záhy současníci překřtili na Pitomce Stojící Vedle Blbců.

Určité ostalgii se 24. února neubránil ani liberecký starosta. Prezidentu Zemanovi věnoval présent hodný velitele vojenského útvaru někdejší Československé lidové armády. Zmenšeninu sovětského samopalu PPS-43 „Sudajeva“. Chtělo by se říct slovy Johna McClanea: „Teď už mám automat, ho-ho-hó!“ Licoměrné odhodlání vzdorovat nacismu dal na odiv po kardinálu Dukovi také mluvčí prezidentské kanceláře Jiří Ovčáček. Stal se členem v lidické obci Českého svazu bojovníků za svobodu, jíž po odchodu posledních tří pamětníků vyhlazení Lidic předsedá Jana Bobošíková. Vyznamenal se také iDnes, když zprávu o viru zika, šířícím se z Latinské Ameriky, doprovodil fotografií hodnou betaverze „Resident Evil“ (II.).

Po 666 dnech od chvíle, kdy si odseděl 18 let za objednávku vraždy své manželky, skonal zlý duch 90. let Ivan Jonák. Jeho smrt se tudíž stala vítanou příležitostí pro odzkoušení rozšířeného portfolia facebookových emotikonů. Pouze připomínáme, že majitele kdysi vyhlášeného Discolandu Sylvie proslavily jak jeho známosti s tehdejší společenskou smetánkou, tak záliby v penězích, ženách, zbraních a venčení medvěda, jež sdílel s jiným slavným gaunerem, samozvaným texaským soudcem Royem Beanem, jehož život a doba inspiroval Johna Hustona k natočení filmu s Paulem Newmanem (III.). Zda se po přes dvacet let staré Olmerově „Nahotě na prodej“ Jonák dočká svého spin-offu, zatím ještě není jasné, ale pokud platí, co Vít Olmer prohlásil před necelými dvěma lety, scénář by pravděpodobně sepsal Josef Klíma.

Donald Trump sice v diskusním panelu dostal od Marca Rubia a Teda Cruze, dalších republikánských kandidátů na post prezidenta Spojených států, slušný klepec, nedá se však říct, že by kvůli tomu v očích svých obdobně rozumově nadaných voličů mohl výrazněji klesnout. Pražský vrchní soud potvrdil rozsudek, na jehož základě musí výtvarník David Černý někdejšímu řediteli Národní galerie Milanu Knížákovi urážky na cti vynahradit 100 tisíci korunami. V této souvislosti nás zaujal recesistický návrh komentátora Lidových novin Petra Kamberského, který Černému poradil prodávat trička s nápisem „Přispěl jsem na kriploidního čuráka“ 100 za kus s tím, že takhle je s to vydělat ještě na další dvě pokuty. Z ČT byl odejit jeden z posledních lidí, který pomáhal tomuto médiu držet krok s dobou, producentka Kamila Zlatušková. Strašlivé přízraky minulosti úřadovaly také v říši hudby. Poté, co byly minulý týden uděleny ceny Grammy, nastal čas, aby rok 2015 zhodnotila také tuzemská Akademie populární hudby. Zatímco nominace v kategoriích, jimž bude patřit slavnostní večer vysílaný Českou televizí, připomínají ponejvíce špatný vtip, žánrové ceny skýtají vcelku hodnověrný obraz úrovně tuzemské hudby.

S rozhořčením se setkaly také tagy na Karlově mostě, aniž by se kterýkoliv ze srdnatých obývákových obránců kultury pozastavil nad tím, že za zdmi domů v historickém centru Prahy se zásluhou tamní lumpenburžoazie nezřídka nachází všechno možné, jen ne původní interiér. Naproti tomu nové video Massive Attack s hostující britskou herečkou Rosamunde Pike, jímž v minulém měsíci doprovodili nečekanou emisi EP „Ritual Spirit“, bylo přijato s nadšením.