Samply minulého týdne: Papežové, Český slavík a hody

Žádná oblast lidského konání už dnes není chudá na události, které by na konci týdne nestály alespoň za krátkou zmínku. Tím spíš ne hudba, alternativní i mainstreamová, která si ono pravidelné ohlédnutí zasluhuje, nehledě na to, jestli se hudebníci drží svého kopyta nebo se stávají součástí veřejného dění i jinak než skrze nástroje. Chceme si všímat obého.

Co nás zaujalo mezi devatenáctým a dvacátým pátým listopadem 2012.

Zatímco se sonda Curiosity (I.) na Marsu možná hnípala ve zkamenělém marťanovi, jeden z hráčů Diabla 3 zabíjel finálního bosse, Diabla, s postavou bez brnění. O obojím nadšeně informoval server iDnes. Ochranný svaz autorský rozeslal všemožným firmám písemné výzvy k platbám za rádia znějící v jejich prostorách. Česká republika, respektive Pražská arcidiecéze, získala ampuli s krví bývalého papeže Jana Pavla II. Jupí. Vznikl crowdfundingový portál Hithit. Larry Clark momentálně sklízející úspěchy se snímkem „Marfa Girl“ jej nechce uvést v běžné distribuční síti, k vidění je za necelých šest dolarů jen na webu. Corey Taylor ze Slipknot plánuje album taneční hudby, dokonce na něm chce spolupracovat s Justinem Bieberem. Úplně vážně laděné to samozřejmě nebude, nicméně prý určitě nepůjde o žádný dubstep jako u Korn. Podle Coreyho je tento hudební styl hovadina. V Paříži v Centre Pompidou probíhá výstava nejlepších děl Salvadora Dalího. Vyšel třetí díl knihy J Josepha Ratzingera alias Benedikta XVI. „Ježíš Nazaretský“ s podtitulem „Ježíšovo dětství“ (II.). Papež v ní mimo jiné zpochybňuje zavedené datum narození Ježíše Krista. Prý jde o chybu. A vyšly i jiné pozoruhodné tituly, například už podruhé „Otčina“ Roberta Harrise popisující alternativní historii, v níž Německo vyhrálo druhou světovou válku. Rupert Murdoch se na Twitteru ptal, proč je během každé krize Židy vlastněný tisk vždy proti-izraelsky naladěný. Koldbrann chystají desku „Vertigo“. Vyjde u Season of Mist, venku už je přebal (III.) stejně jako klip k první skladbě (YouTube).

Jakkoli mohlo být vyhlášení Českého slavíka smutné, není k němu moc co říci, respektive to vůbec není nutné. Smutnější je, že mnozí, u nichž si jinak ceníme dobrého vkusu a především soudnosti (týká se publicistů stejně jako známých na sociálních sítích), pocítili tentýž zápal, s nímž se po hodech řeší, kdo byl nejvíc nalitý a poblil si kroj, a vrhli se do víru diskuse. Nic proti hodům, ty si na nic nehrají.