Samply minulého týdne: Panamské listy, kašpárci a Andělé

Každý týden nás míjí nespočet velkých i malých, široce sledovaných i okrajových událostí, které spolu zdánlivě nemají nic společného. Samply z nich odírají balast a snaží se nacházet zatím nepovšimnuté souvislosti. Případně vytvářet zcela nové.

Co nás zaujalo ve dnech od 4. do 10. dubna 2016.

Že bohatí své příjmy nezřídka daní v zemích s přátelštějšími sazbami, se donedávna jen všeobecně předpokládalo. Od tohoto týdne je však díky panamským dokumentům, na které jistý John Doe upozornil Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů, jasné také to, kdy, kde, kdo a za kolik. Islanďané se stejně jako příčinám hospodářské krize roku 2008 postavili situaci čelem. Uzavřenost a odlehlost svého ostrova proměnili ve výhodu a členy vládního kabinetu, jimž bylo zatěžko odvádět ve své zemi daně, pohnali k odpovědnosti. Do uzávěrky tohoto článku se úřadu vzdali ministerský předseda Sigmundur Davíð Gunnlaugsson (I.) a člen rady hlavního města Reykjavíku Júlíus Vífill Ingvarsson. S podstatně méně idealistickým českým společenskopolitickým diskursem zatím panamské dokumenty nehýbou. Také proto, že se jejich obsah stále ještě vyhodnocuje. Podle prvních zpráv jsou ale do případu zapleteny asi tři stovky českých občanů. Viditelnější byly odezvy na migrační krizi a čínský vstup do českého prostoru a to nejen toho mediálního.

CITÁT TÝDNE
„Tak Prigl to v Magnesii zase projel. Neni třeba ale věšet hlavu (i když na druhou stranu, proč ne), protože vítěz v kategorii blogu roku naplňuje všechny teze Priglu o ubohosti lidskýho pachtění. Vítěz zkopíroval existující formát stránky Humans of New York, hodil se na ihned.cz, nechal se zasponzorovat Seatem a nazval se – to se poserme – Humans of Prague. Jakkoliv se tyhle stránky obvykle snaží hledat to dobrý a zajímavý v člověku, HoP jen ukazuje, jak jsme všichni nudný a fádní kreténi. Na stránkách HoP se tak můžete setkat s takovýma existenciálníma perlama, jako je borec ležící v parku, kterej ‚tady promýšlí svoje investice‘ nebo životní příběh ‚berana, kterej si našel rakyni‘. Jdu se zlejt do bezvědomí a vy byste měli taky.“

mediální analytik Martin Vrba o výsledcích soutěže Magnesia Litera

Několika členům Bloku proti Islámu jejich souvěrci neodpustili, že se nechali pohostit brněnskou mešitou. Vtipný byl také pokus českoněmeckou hranici neprodyšně uzavřít dvěma stovkami islamofobů. Nebo to, jak si Martin Konvička píseň Ortelu popletl s jeho parodií z dílny kanceláře Blaník. Po delší odmlce se připomněla také vůdčí osobnost Orlíku, ideového předchůdce Ortelu. Landa z polohy šaška Žita 44 plynule přešel do neméně zábavné úlohy Karla z Německa (arabsky prý Kara ben Nemsí) (II.). V Afghánistánu pokračoval ve snaze vytvořit pomocí své prostoduché hudby z po staletí rozdrobené kmenové společnosti národ hrdých Árjů. Pod větším vlivem stěžejního afgánského vývozního artiklu už byla jenom redakce Blesku, když ve sportovní rubrice hodnotila uzeniny (YouTube).

Pardubické Rodinné centrum Kašpárek se stalo terčem útoku, splňujícího skutkovou podstatu trestného činu. Výklad střediska, jež odmítlo rozlišovat mezi českými a zahraničními rodinami, byl politý tekutinou připomínající krev (III.). Útočníci navíc na sklo vylepili dystopické parte jeho ředitelky a členky Strany zelených Olgy Pavlů. V odpověď na toto zastrašování se však vzedmula vlna solidarity, která na chodník před centrum vynesla dostatek prostředků na opětovné zútulnění sídla této neziskové společnosti. Dozvukem velikonoční války vlajek mezi Havlovými pohrobky volajícími po svobodě Tibetu s čínskými vítači z povolání bylo vyjádření ministra vnitra k bezpříkladnému vměšování policie do akademických svobod FAMU. Dva policisté, kteří akademikům nepřímo naznačili, že Číňanům není po chuti tibetská vlajka visící nad vestibulem univerzitní budovy (IV.), prý jednali svévolně. V souvislosti s děním v pražských ulicích, kde policie čínskému uvítacímu výboru nezřídka vyloženě stranila, zní toto tiskové prohlášení značně nevěrohodně. K pochlebování největší světové továrně na cokoliv se kriticky vyjádřila nejen akademická obec, ale také Lenka Dusilová a David Koller. Učinili tak během slavnostního vyhlašování cen Anděl, jemuž toho nejen proto nelze letos vytknout tolik jako v minulých letech. Navzdory složení jak odborné poroty, tak kandidátek se podařilo vybrat v zásadě to přijatelnější z tuzemského popu.

Slavit mohla také hudba neoficiální až protisystémově naladěná. Nakladatelství Polí5 oslavilo deset let existence nadvakrát. Koncertem v Malostranské besedě, jehož vrcholem bylo vystoupení dvojice „znesvětitelů“ díla Psích vojáků Tvrdý/Havelka, a křtem nového alba kapely Květy, ověnčeného žánrovým Andělem za alternativní album roku. Zatímco Akademie populární hudby se pochlapila, výsledky cen Magnesia Litera nelze nepovažovat za blamáž. Všelidové hlasování v kategorii blog roku upřednostnilo nepůvodní „Pražáky“ před nihilistickým Priglem nebo mile plebejskou Vývařovnou. Toto zklamání radno přepít nejmenovaným brněnským mokem a vzniklou kocovinu doléčit úměrným množství chlebíčků. Aktivitu vykazovalo také hiphopové společenství. Kvality jedny z jejích nejžádanějších plodin jsou však zatím spíš rozporuplné. Potom, co Vladimír 518 singl „Ať se to neposere“ doprovázený působivým videem posral přepjatým patosem a myšlenkovou nevýbojností, forma zabila také obsah nového singlu jeho domovských PSH (YouTube).