Russian Circles + Helen Money

Nemá smysl nic říkat
Russian Circles + Helen Money
20. listopadu 2016
Praha, Lucerna Music Bar
Interpretů, u kterých se připomíná jejich vřelý vztah k Česku, je s ubíhajícím časem a bobtnajícími kalendáři akcí i festivalů více a více. U Russian Circles z Chicaga to ovšem není žádnou novinkou – a tenhle vztah se prohlubuje s každou další návštěvou.

Osm dlouhých let uběhlo od mé první a současně i jediné návštěvy Lucerna Music Baru. Tehdejší zážitek z koncertu Killswitch Engage, As I Lay Dying a Cynic značně ovlivnil stagediver, jenž můj krk, už tak dosti namožený zodpovědným házením řepou, mylně považoval za přistávací dráhu svého letu. Pro koncert ikon postmetalu s oproti zmíněné akci nemálo odlišnou posluchačskou základnou po mnoha stránkách důstojné prostředí.

Helen Money je pro mě jednou velkou neznámou, přípravu záměrně opomíjím. Spojenectví s Mono nebo Jarboe je samo o sobě slušnou vizitkou, o slovutných Anthrax nemluvě (heh) a dřívější ženevská spolupráce právě s Russian Circles naznačuje slepé rande bez sebemenšího záchvěvu strachu z možného neúspěchu.

„Snad poprvé si přeji vidět černobíle. V odstínech šedé by její vystoupení bylo grandiózní.“

Při štelování krabiček působí jako křehká, introvertní a tichá žena, po které se na inverzí poznamenané pražské ulici spíše ani neohlédnete. Ale jen co uchopí své cello, veškerá zranitelnost a plachost se během okamžiku jeví pouze jakožto jedna z mnoha tváří. S nástrojem v ruce se z Helen Money stává suverénní, drsná a nedobytná osobnost, která však neztrácí nic ze své romantiky a něhy, dává však jasně najevo, jakou silou a energií je schopna disponovat. Snad poprvé si přeji vidět černobíle. V odstínech šedé by její vystoupení bylo grandiózní. Leč i zde, ve světě barev, jsem svědkem intenzitou gradujícího setu, obdivuhodně intimního. Snažím se dýchat co možná nejtišeji, neopovažuji se narušit souznění ticha a hluku.

S posledním albem Guidance si Russian Circles nastavili vysoký standard. V jejich diskografii jde o doposud nejosobitější nahrávku. Atmosférickou, hutnou, plnou apokalyptických vizí i romantických doteků. Pod dohledem Kurta Balloua snad ani nejde nahrát deska, která by nebyla jednoduše vynikající. Úvod s titulní skladbou je pak natolik pohlcující a navnazující, až při prvních tónech mému srdci nejbližší skladby Vorel přichází husí kůže ještě mnohem intenzivnější, než bych si byl před koncertem ochoten připustit. Zavírám oči a hltám. Tenhle zážitek musí nutně zacloumat každým, bez výjimky.

„Výměna emocí mezi kapelou a publikem je až hmatatelná. Bez přetvářky, bez póz, bez zbytečných slov.“

LMB nabízí svou členitostí mnoho úhlů pohledu na pódiové dění, snažím se jich odhalit co nejvíce. Z balkónu prožívaná Afrika nechává prostor k uvolněnému vstřebávání zmíněné jemnosti, zatímco parta kolem charismatického Briana Cooka se dole pode mnou v urputném soustředění potí. Je vidět i cítit, jak rádi tu pro nás jsou, jak důležité pro ně je předvést ten absolutně nejpreciznější možný výkon. A daří se jim to znamenitě. Výměna emocí mezi kapelou a publikem je až hmatatelná. Bez přetvářky, bez póz, bez zbytečných slov. Pouze čistá energie a obousměrná oddanost.

Russian Circles předvedli skvělý koncert. Nebyl ničím překvapivý, nebyl ani výjimečný, jelikož při tak vysokých očekáváních, která před jejich závěrečnou zastávkou na tomto evropském turné panovala, nic jiného než dokonalost nepřicházelo v úvahu. Splněno bez připomínek.