Remek – LP

Nejen to hlasité bývá slyšet
2014
Stonehenge Records | Music for Liberation
12"
emocore
http://remekdiy.wordpress.com

Po několika kompilacích, demáčích a splitkách přichází scénou milovaní Remek konečně i s takříkajíc dospělou deskou, tedy s dlouhohrající dvanáctipalcovou nahrávkou. Nahráli ji již tradičně u Bluma z Gattaky a současně tak utvořili i manifest svobodné DIY punk/hc scény, veganství, rovnosti a pospolitosti na cestě za vyššími cíli.

Vložený booklet, jenž stejně jako cover alba zdobí Simoniny jednoduché, avšak o to více úderné (skoro až roztomilé) kresby, v sobě krom obligátních textů v českém i anglickém jazyce ukrývá rovněž několik černobílých fotografií a především pak psané zamyšlení od Juraje, Honzy a Marka. Zamyšlení o věcech důležitých a podstatných nejen pro zmíněné autory, ale i pro společnost jako takovou. Ač ona sama má k samotnému uvědomění ještě hodně daleko. Kolegu Olivu jistě nepotěší, že právě tyto řádky jsou pouze v angličtině.

Samotní Remek se za svou nikterak dlouhou dobu působení vyšvihli alespoň v mých očích mezi skutečné ikony dané tuzemské scény, o to víc pak potěší, že zájem o jejich tvorbu je značně cítit i ze zahraničí. Další důkaz toho, že jazyk je jen prostředkem, cestou, důležitá je však myšlenka sama o sobě, která je tímto způsobem sdělována. A především v náplni textů tkví jeden z pilířů úspěchu. Nenalezneme zde žádné přehnané alegorie či mlžnou abstrakci. Remek, ač nejsou vyloženě explicitní, dokáží posluchači poměrně jednoznačně sdělit vše, co sdělit chtějí, bez zbytečných keců okolo. Bez příkras, bez skrývání, bezprostředně.

„V recenzích tolikrát skloňovaný termín energie zde získává až hmatatelných obrysů a řezavých hran.“

V jednotlivých skladbách lze, co se kompoziční stránky týče, vysledovat určitý mustr, kterého se Remek při skládání drží. U podobných kapel nicméně jednoduchost a přímočarost bývají natolik zásadní, že je v rámci žánru nutno s tímto jevem počítat a přijmout ho. Zkrátka rukopis, identifikační znaky.

Čím však prozaicky nazvaná nahrávka bezpečně strhne, je bez diskuzí energie. V recenzích tolikrát skloňovaný termín zde získává až hmatatelných obrysů a řezavých hran. Již zmíněná přímočarost a s ní nerozlučně spojená naléhavost ví, jak tělo i mysl stimulovat, rozhýbat i přimět k zamyšlení nad podstatou pozemského bytí, stejně jako nad životem vedeným každým jedním z nás. Síla Remek leží v jednoduchosti, přirozenosti, uvěřitelnosti. A i když se váženému panu kolegovi Olivovi zřejmě opět nebudou pozdávat mluvené pasáže, já s ním budu opět (jako již tradičně) nesouhlasit. Obsah i forma jedním jsou a ne vždy je více slyšet to, co je vyřčeno hlasitěji.

Perfektně vyvedený vinyl se i přes svou poměrně krátkou stopáž nemá šanci tak lehce oposlouchat. Co víc, patří mezi to nejlepší, co nám tuzemská hardcorová scéna letos nabídla. A věřte, že vím, o čem tu mluvím.

fotografie: Miloš Potužák (Crook)