R.E.M. – Collapse into Now

Jejich úspěch bych hledal především v komplikované osobnosti leadera Michaela Stipa a jeho potřebě ventilovat niterné pocity skrze texty a za třicet let působení i charakteristickou hudbu. Dále pak schopností vetknout mnohdy jednoduchým country-rockovým písním punc originality a snadné rozpoznatelnosti.

Paradoxně s pocity a přesvědčivostí padá i úspěch tvorby i desek R.E.M. S více méně pravidelnou frekvencí dvou, tří let se k nám dostávají radiové hity, variace na úspěšné modely inteligentních rockových výpovědí z počátku devadesátých let, avšak o jejich vypovídající hodnotě ke skutečnému stavu věcí v kapele by se dalo polemizovat. Deska samotná napoví v mnohém více. V případě Mikea Stipa platí spíše než u kohokoliv jiného, že čím větší slotu v duši má, tím silnější zážitek jeho nahrávky bývají.

Těžko říci, čím si prošel v době skládání „Collapse into Now“, nutno však podotknout, že ať už to bylo cokoliv, podařilo se R.E.M. nahrát rozhodně nejpřesvědčivější desku v „post-Berry“ době. „Up“ byla krásná ve svých křehkých intimních emocích, „Reveal“ svou přítulností, „Accelerate“ naopak svou syrovostí. Ať už se však snažíme hledat pro předešlé počiny seberůznější přívlastky, rozhodně o nich nemůžeme říci, že jsou stejně upřímné jako aktuální „Collapse into Now“.

Ať už je to úvodní „Discoverer“, singlová „Oh My Heart“ nebo rozpustilá „Alligator Aviator Autopilot Antimatter“, za všemi stojí nepokrytá potřeba vyjádření sebe samých. Tentokrát totiž nebudete přemýšlet, jestli jsou to opravdoví R.E.M., když se na vás vyvalí zmiňovaná „Alligator Aviator Autopilot Antimatter“. Jednoduše je přijmete takové, jací jsou, a budete se těšit na další song. Takových jako jsou výše uvedené je totiž na desce drtivá většina a to je v případě kapel pohybujících se na vrcholu prodejnosti příjemná výjimka.

Setkáme se především s tradičními zádumčivými a snivými polohami, které by si R.E.M. mohli nechat patentovat. Nikdo neumí svým vyprávěním unášet tak daleko jako Stipe v „Überlin“ nebo „Everyday Is Yours“. Stává se stejně jako v případě mnoha svých dávných hitů společníkem vnitřních hádek, zklamání či bezmocí. Svou bezelstností, zdánlivou nekomplikovaností dokáže pobavit a nakopnout („Mine Smell Like Honey“) kupředu. Ať se snažím sebevíc, tak mi k R.E.M. nikdy nepasovalo přízvisko rockové kapely. Opak je však pravdou. Počet nejrůznějších emocí, o kterých je rock'n'roll především, dokázali na ploše čtyřiceti minut nasázet tolik, co jiní nestihli za několik desek.