Red Hot Chili Peppers – I'm with You

Když to vezmeme popořadě – na posledním dvojalbu „Stadium Arcadium“ z roku 2006 se i ta hrstka dobrých písní utápěla v bezkrevné muzikální vatě. Kytarista John Frusciante, nejvýznamnější kreativní síla kapely na všech albech, která jsou považována za zásadní, oznámil na sklonku roku 2009 odchod z Red Hot Chili Peppers a od té doby si spokojeně lebedí daleko od světa velkých pódií a dlouhých koncertních šňůr.

První singl z nové desky, pojmenovaný „The Adventures of Rain Dance Maggie“, sice možná měl ambice stát se letní plážovou hitovkou, ale jeho vlezlý refrén připomínal nikoli opáleného surfaře, ale spíš nadšeně výskající batole s rukávky. A k dovršení vší zkázy si zpěvák Anthony Kiedis nechal narůst knír, který obvykle nosí v amerických policejních komediích obtloustlý a přihlouplý seržant ládující se neustále koblihami a cibulovými kroužky. „No nevím, nevím,“ říká si posluchač, odpočítávající dny do vydání desky a v duchu už se připravuje na to, že bude v temném koutě zahrady kopat hrob dalšímu cédéčku.

„Kdo očekával, že se album snad bude podobat přelomovému ‚BloodSugarSexMagic‘ či jiným starším kouskům, strávil minimálně poslední dekádu s kýblem na hlavě.”

Navzdory oprávněnému skepticismu se však deska „I'm With You“ povedla. A když říkám „povedla“, nemám na mysli pouhé naplnění nějakého standardu, ale fakt, že „Papričky“ natočily vitální a šťavnatou desku s nemalým množstvím dobrých nápadů, která si v kontextu jejich diskografie našla svébytné místo. Samozřejmě, kdo očekával, že se album snad bude podobat přelomovému „BloodSugarSexMagic“ či jiným starším kouskům, strávil minimálně poslední dekádu s kýblem na hlavě – třem čtvrtinám kapely neúprosně táhne na padesátku a zklidnění je tím pádem logické.

Z dosavadních alb se „I'm With You“ nejvíce podobá „By the Way“ z roku 2003, s tím rozdílem, že zatímco „By the Way“ se neslo v duchu Frusciantova kytarového experimentování na straně instrumentální a definitivního příklonu k popovějšímu výrazu na straně skladatelské, nová deska je kolekcí poctivých rockových skladeb, znějících pohodově, bez jakéhokoli stresu či nějaké úporné snahy se někomu zavděčit či (na pár výjimek) podbízet. Přítomnost trademarkových prvků, které dělají hudbu RHCP bezpečně rozpoznatelnou, na mě nepůsobí jako sebevykrádání či repetitivní rutina, ale přirozeně a patřičně.

„Kdyby ‚Factory of Faith‘, ‚Ethiopia‘ či ‚Goodbye Hooray‘ hrály v rádiích (což samozřejmě není vyloučeno), možná bych si na cesty autobusem nemusel brát sluchátka.”

Nový kytarista Josh Klinghoffer potvrdil to, na čem se většina příznivců RHCP shodovala už před vydáním alba – že je tou nejlogičtější možnou náhradou za Johna Fruscianta. Přeci jen, kdo jiný měl větší předpoklady pro zdárnou integraci do kapely, než muzikant, který s Red Hot Chili Peppers odjel turné ke „Stadium Arcadium“ a frekventovaně spolupracoval s Frusciantem jak na jeho sólových deskách, tak v rámci projektu Ataxia? Koncertními šňůrami v sestavách zvučných jmen (PJ Harvey, Beck, Gnarls Barkley) otřískaný Klinghoffer na desce stíhá předvést barvitost a variabilitu svých technik, ovšem kytara je v rámci desky využívána spíše úsporně – nosným pilířem většiny písní je Fleova baskytara, která neúnavně tepe v groovy rytmu a pokládá základ melodií, které následně kytara (a občas trubka či piáno) opentluje tu funkovými, tu zlehka psychedelickými vyhrávkami.

Deska se může pyšnit několika skutečně dobrými hity – až se člověk diví, proč se k „The Adventures of Rain Dance Maggie“ někdo obtěžoval točit klip a neodkázal ji na patřičné místo B-strany ke třetímu singlu. Kdyby „Factory of Faith“, „Ethiopia“ či „Goodbye Hooray“ hrály v rádiích (což samozřejmě není vyloučeno), možná bych si na cesty autobusem nemusel brát sluchátka. V druhé polovině desky narazíme i na pár méně výrazných kousků, nesoucích se většinou v línějších tempech a přespříliš evokující obdobně laděné věci z posledních dvou alb. Dají se ovšem překousnout i bez přeskakování.

Palčivost chilli papriček závisí na obsahu rostlinného alkaloidu kapsaicinu. Uvádí se v jednotkách SHU (z angl. Scoville heat units), přičemž taková obyčejná maďarská feferonka se na škále palčivosti pohybuje okolo 4000 SHU, kdežto nejextrémnější, speciálně vyšlechtěné odrůdy dosahují až na hranici půldruhého milionu SHU a pravděpodobně si je dává Satan k snídani, zatímco si lakuje rohy pepřovým sprejem. To, jak vám papričky připadají pálivé, ale není jen záležitost objektivně měřitelné hodnoty SHU, ale i subjektivního pocitu vycházejícího z míry obliby palčivého jídla a předchozích zkušeností s jeho konzumací. „I'm With You“ sice není paprička habanero, ale i tak se bude jeho hodnocení odvíjet na základě toho, jestli má posluchač Red Hot Chili Peppers v oblibě a jaké období jejich tvorby preferuje. Fakt, že na nové desce předvedli kus dobré práce, který razantně smazává obavy z únavy či motání se v kruhu, je ovšem neoddiskutovatelný.