Rebellion Tour 2012

Do ticha se neskáče
Madball, H2O, Deez Nuts, First Blood, Devil in Me, Strength Approach
14. března 2012
Praha, MeetFactory

Lidé vyslyšeli avíza a doporučení organizátorů a dorazili na první velký hardcorový večer letošního roku do MeetFactory nejen včas, ale i v hojném počtu. Chystal se totiž vypuknout třetí ročník Rebellion Tour v čele s Madball a H2O.

Už když začala hrát první kapela večera Strength Approach, dalo se klubem těžce procházet, což naznačovalo, že je zaděláno na hodně slušnou akci ve smyslu návštěvnosti. Italové mající za sebou již patnáct let vystupování dostali za úkol navnadit lidi a připravit je na dalších pět kapel. A tak to také znělo. Nic výjimečného, nic zničujícího, bez čeho by člověk nemohl být nebo by byl přebuzen zbytečně brzy.

Zato portugalští Devil in Me, které později do nebe vychválil frontman Madball, byli velmi příjemným překvapením. Na pódiu se objevil chlapík s knírkem a kulichem a vypadalo to, že už má mnoho let za sebou. Jenomže i přes nepříliš pozitivně vyhlížející začátek s intrem v duchu reggae přišel obrat o 180 stupňů. Devil in Me rozjeli pořádně energickou show. Poli s mikrofonem udával průběh celého vystoupení a chování fanoušků v nejbližším kotli pod pódiem. Odezva lidí s postupem setu jen sílila.

Naproti tomu, co se nedalo opravdu poslouchat, byli First Blood. Přestože nabídli více metalu než předcházející kapely a zněli hutně, MeetFactory spíše ovládla ze kteréhokoliv místa, kam se návštěvník postavil, hluková koule. Těžko říct, zda se po pár skladbách poškodilo kombo kytaristy, ale výsledek rozhodně nezněl jako hudba. Na druhé straně návštěvníci zůstali věrní a i podle počtu triček se dalo usuzovat, že hodně lidí bylo zvědavo právě na vystoupení First Blood, kteří publikum nakopli zejména známou písní „Silence Is Betrayal“ z poslední nahrávky.

„H2O se okamžitě katapultovali o několik tříd výš než uskupení, která hrála před nimi, ač se některým dařilo opravdu znamenitě.“

Lidí stále přibývalo, až i velký prostor přestal být prostorný. Nicméně energie z lidí nevyprchávala a ti se dobře bavili. O to více kvitovali, když nastoupili v našich končinách velmi oblíbení Deez Nuts. Podle ovací bylo zjevné, že tato kapela se zde těší opravdu dobré podpoře. V souladu s dramaturgií této akce nabídlo i toto uskupení zcela odlišný typ hardcoru, kdy dominovaly zejména houpavé rytmy a neúnavný rapový vokál J. J. Peterse. Na pódiu rovněž přibyly obří nápisy a alespoň tímto způsobem se poznalo, že jde skutečně o něco jiného, než co člověk prozatím tento večer slyšel.

Legrace byla jak při skladbách, tak mezi nimi. Deez Nuts vtipně komunikovali s fanoušky, z nichž si někteří ustavičně přáli nosit na hlavě kulicha, a tak jej neustále strhávali z Petersovy hlavy. Ten to již vzdal a jednomu z troufalců kulicha na zbytek show věnoval. Překvapivě se mu pak vrátil neporušen, nebo možná vlastní v zákulisí tucet stejných pro případy, jako byl tento.

Sranda sice byla, ale v momentě, kdy intro naznačovalo, že už brzy vystoupí H2O, kteří ne tak úplně dávno zbourali Lucerna Music Bar, skončila. Hip-hop hardcore byl vystřídán melodickým hardcore punkem v obrovském tempu, nasazením a pozitivním myšlením. Skladba „Nothing to Prove“ hned na úvod oddělila zrno od plev, protože H2O se okamžitě katapultovali o několik tříd výš než uskupení, která hrála před nimi, ač se některým dařilo opravdu znamenitě.

„Dva momenty vyčnívaly nade vše, a sice když jeden fanoušek vylezl už po několikáté na pódium zrovna, když přestala skladba hrát.“

Toby Morse coby hlavní harcovník, zakladatel a frontman si stojí za svými zásadami životního stylu. Když přišel oblečen v triku s obrázkem zákazu kouření, bylo jasné, kam směřují jeho názory. I přes pokročilejší věk všech členů kapely byli H2O „paradoxně“ nejaktivnější kapelou na pódiu, které se chvělo stále víc a víc a jeden si nemohl nemyslet, že to nespadne. Ať už to byl hudební přednes, prohlášení mezi skladbami nebo rychle se šířící energie, H2O se během okamžiku stali nejlepší kapelou večera. Lidé hulákali, tleskali a povzbuzovali co nejhlasitěji.

Na druhou stranu, když Toby vyjádřil dík za to, že lidé během jejich koncertu nekouří, asi musel myslet místo bezprostředně pod pódiem, protože tam, kde jsem stál já, byl silný kouřový opar, a tak mi nezbývalo než vnímat jeho prohlášení jako trochu sarkastické. I když kdoví, třeba skutečně neviděl (necítil) dozadu. Každopádně rýpání do některých lidí z jeho strany rozhodně nepřestalo. Dva momenty vyčnívaly nade vše, a sice když jeden fanoušek vylezl už po několikáté na pódium zrovna, když přestala skladba hrát, Toby prohlásil: „Stagedives se přece dělají za zvuku hudby. Neděláte stagedives na žádnou hudbu, to dává přece logiku, že? Nevím, odkud tahle divnost pochází.“ Případně autoritativně utnul jiného fanouška, který neustále chtěl buď kus jeho oblečení, nebo se dotknout kůže.

H2O tedy byli zdárným příkladem nenafoukaných, nýbrž zásadových profesionálů, kteří neříkají mezi skladbami pouze naučená klišé, aby uspokojili všechny fanoušky. Jejich vystoupení i přes občasnou složitost v komunikaci s lidmi bylo více než úctyhodné a nabídlo tak jiný pohled, než jaký byl k vidění při posledním koncertě v Lucerna Music Baru.

„Naštěstí pro Madball si čeští fanoušci nechali ještě energii na newyorský hardcore ze staré školy.“

Mnoho lidí přišlo na koncert opravdu pozdě, a to za účelem vidět a slyšet pouze Madball. Po celý večer všemi vystupujícími těžce propagovaná kapela si nakonec našla cestu k fanouškům i přes více než čtyři hodiny produkce před ní. Vystupovat jako hlavní tahák při takovémto masivním turné se někdy nemusí vyplatit, protože diváci mohou být již pořádně unavení. Naštěstí pro Madball si čeští fanoušci nechali ještě energii na newyorský hardcore ze staré školy.

Právě skladby ze starší doby dostaly přednost a Madball si rozhodně mohli odnést ocenění pro nejrychlejší skupinu večera. Tempa byla místy vražedná, ale i na to publikum slyšelo a každou vybranou píseň ocenilo a odměnilo potleskem.

Třetí ročník Rebellion Tour se v MeetFactory určitě vydařil z hlediska návštěvnosti a interakce lidí. Na druhou stranu je podle mého názoru zbytečné uvést během jednoho večera tolik kapel, ačkoliv za 550 korun český návštěvník očekává co největší kvantitu. Ta se mu v tomto případě dostala a je dobře, že kvalita nezůstávala opodál. H2O zcela určitě potvrdili roli druhého hlavního taháku a zaslouží si obdiv za to, že byli na soupisce možná hudebně nejodlišnější od ostatních, a přesto potěšili. Madball se nenechali zahanbit a doručili přesně to, co lidé očekávali. Překvapením večera se stali Portugalci Devil in Me.