Queens of the Stone Age + Brody Dalle

Kings of the Stoned Age
11. srpna 2014
Praha, Forum Karlín

Queens of the Stone Age hráli naposledy v Čechách před méně než rokem na velkém letním festivalu a jejich koncert provázelo velké množství pozitivních reakcí. Bylo proto zajímavé sledovat, jak se poperou s relativně novým prostorem Fora Karlín a jak bude vypadat koncert mimo velkou otevřenou stage. Nápověda byla vlastně jen jedna, a to jejich jediný klubový koncert v Praze, před osmi lety v Roxy.

Forum Karlín je docela zajímavý projekt. Velikostí odpovídá zhruba velkému sálu Lucerny a tak je spolu s ním jediným prostorem, který má kapacitu jen o něco málo menší než sportovní haly, ale díky své koncepci si stále drží atmosféru klubu. Také jeho pojetí je natolik minimalistické, že unese bez faux pas snad každý žánr kulturní akce. Na druhou stranu ho stále provázejí organizační zmatky (vypíchl bych především absenci pokladen, byť tedy jedno okénko bylo nakonec otevřeno, ale zdárně ukryto) a ne příliš dobrou akustiku.

A právě zvuk velmi pokazil set předskokana – Brody Dalle, která hrála především ze své debutové sólové desky. Z reproduktorů se valila zbytečně přebuzená zvuková koule (či kvádr dle tvaru sálu), která celé vystoupení zahalila do úvah o tom, jestli tam Brody hraje proto, že je manželkou Joshe Homma, nebo jestli neuvízla v kategorii kapel „našla jsme své G a teďka ho budu hoblovat až do konce setu“. Bohužel naprosto tuctový rock s příměsí punku, který mi zkrátka nedával valný smysl. Pár zajímavých nápadů zazdil opět zvuk, který je nenechal nijak vyniknout a slil dohromady s masou žánrových klišé. Celé vstoupení se tak neslo v podobném duchu, jako kdyby Courtney Love předskakovala Nirvaně, bohužel i v hudební rovině, která se prostě zasekla v devadesátkách.

„Největším překvapením pro mě byla klubová atmosféra, kterou jsem v tak velkém prostoru opravdu nečekal.“

Po nástupu QOTSA se navíc vkrádala myšlenka, že předskokana si vybrali snad jen proto, aby ho mohli totálně zadupat do země. Nikdy asi nepochopím to, jak se lidem kolem Joshe Homma (a teďka nemyslím jen QOTSA, ale i Kyuss nebo Eagles of Death Metal) povede tak parádně balancovat na hraně kýče, žánrovosti, inovativnost, překvapivosti a zároveň perfektní přípravy. Ať už složení samotného setlistu, který velmi příjemně míchal s tempy a atmosférami, vystupování, které bylo tak akorát živé, aby nebylo statické... Neumím si to vysvětlit jinak, než že QOTSA jsou zkrátka nedílnou součástí toho, co se za posledních více než dvacet let stalo v kytarové hudbě. Prostě si to odžili a oddřeli. Navíc pod pedantským vedením Joshe Hommea, které se projevilo i průpovídkou ve stylu „nevím, proč nám tleskáte, když nehrajeme zas tak dobře“. Což bohužel nešlo posoudit opět kvůli zvuku, byť bicí byly nazvučeny opravdu skvěle, ale trpěly výšky, které se zařezávaly do uší a nedávaly vyniknout jiným pásmům. Bohužel, protože tolik kapel, které dokáží zahrát materiál z alba s až drzou samozřejmostí i naživo, tolik není.

Největším překvapením pro mě však byla klubová atmosféra, kterou jsem v tak velkém prostoru opravdu nečekal. Z části za to mohla stage, která byla krásně archaicky složená hlavně ze světel (i s využitím klasických halogenů, protože ledka se vám prostě do sítnice nikdy tak neotiskne). Kapela těsně u sebe, tak že vypadala kompaktně a ne individualisticky, jako se to stává na velkých pódiích, kdy prakticky každý hraje za sebe. Prostě další díl do perfektně promyšlené skládačky, která fungovala i bavila.

Krom dětských bolístek lokace si opravdu v pondělí nebylo na co stěžovat. Každý fanoušek QOTSA dostal vrchovatě toho, čeho si žádal. Nic víc, nic míň. A Brody Dalle byla zapomenuta.