Psyche Music Art Fest vol. 5

Psyche Fest popáté a nejvíce tvrdě
Inhibitor, Sklepmaster, Arch of Hell, Abstract Essence, Depresy, Psycho Radio, Root, Locomotive, Tortharry a další
23. července 2011
Hranice, restaurace Na střelnici

Čistě metalová soudržnost byla hlavní hnací silou letošního Psyche Music Art festu, a jelikož dřívější alternativněji rockové smýšlení pořadatelského týmu vzalo za své, podařilo se provázat line up vrchovatou metalovou porcí, která gradovala postupem dne až k hlavním tahounům pátého ročníku, brněnským Root. Ti v Hranicích krom excelentní show poodkryli také jedno překvapení.

Zatímco úvod patřil ne zcela žánrově ukotveným, ale zato hbitým hranickým Inhibitor s jejich syrovým metalem načichlým „landovskou“ hrdelní performancí, doloženou potřebně dekadentními texty, druzí v pořadí, opět domácí grind-resuscitační jednotka Aro už si uměla se scénou poradit. S naprosto svérázným a živelným hardcorem prolitým grindovou krví uspěla tak, že nejednomu přihlížejícímu během jejich setu křupaly obratle od krční páteře. Silnou oporou se ukázala být nová kytarová posila v osobě místního grindového guru Tondy Červeně z Konfidentu, který dodal vystoupení kromě neuvěřitelného zápalu také jakýsi punc aury osobnosti.

O opavských Sklepmaster se už dalo ledasco zaslechnout, tudíž indikátor zvědavosti letěl téměř do červené zóny. Můj dosavadní osobní mýtus o jakémsi českém zástupci epických deathařů Amor Amarth byl, jak se ukázalo, zrozen nejspíš z nějakého halucinogenního šprochu, ovšem co se do repertoáru Sklepmasteru nevešlo z epiky, to bylo vyplněno šťavnatým metalcorem, který umně vybalancovával občasný deathový stereotyp. Velkou tíhu pak nesl na svých bedrech především basista, který kromě hrdelních projevů zvládal také různé neurotické pohyby po pódiu. Každopádně i tak se Sklepmasteru nedala odepřít určitá atmosférická majestátnost.

S nástupem brněnské party Arch of Hell započala slabší třičtvrtěhodinka pódiových „škatulat hejbejte se“, kdy jednotliví členové neustavičně mašírovali, pobíhali a vlnili se v různých variacích. Naštěstí i při tom všem se dá rozjet hodně chytlavý set. Pokud má studiové počínání Arch of Hell spíše umírněnější charakter, jejich živá prezentace by se dala označit za organickou smršť metající kolem sebe energetické dávky, až z toho vzniká mírný dojem chaosu. Jediným středobodem se tak zdá být nová vládkyně klávesových partů, která jakoby přebírá kontrolu nad tím vším, co se na pódiu odehrává, za což jí patří redaktorské sympatie.

Zato vsetínští Abstract Essence se na oko zakonzervovali do obleků, vzývajících image elegánů Fatih No More. Z toho nejvíc těžil křikloun za mikrofonem neustále démonicky měnící různé polohy, pohyby a sílu hlasového aparátu až do takové úrovně, s níž by mohl v nedalekém kamenolomu bez problému odtrhávat vápencové bloky. Abstract Essence předvedli na Psyche Festu hodně sebevědomé vystoupení, možná až s trochu přepjatými výrazovými manýry, bez nichž by jejich počínání netratilo nic na žánrové vynalézavosti.

„Kdekdo by mohl tvrdit, že brněnská metalová legenda Root už nemá po těch letech na scéně čím překvapit, ovšem opak se ukázal být pravdou.“

Po Abstract Essence žezlo přebírající slovenští hosté Depresy byli v programu jedním ze skvostů, kterého se Hranice mohly dočkat. S tím, jak vystoupili na pódium, vynořila se zároveň určitá skromnost, která byla ovšem provázena nepřehlédnutelnou doom/blackovou masou a z ní čišícím mohutným charismatem. Nezbývalo pak, než se s čistou duší ponořit do rafinovaných partů z převážně poslední desky „Morph – Near Death Experiences“. Žel k převelké škodě se jejich poselství nedostalo tolik prostoru, kolik by si zasluhovalo a myslím, že nejeden přihlížející byl silně zaskočen, kdy po zhruba půlhodince vystoupení kvůli časovému skluzu ze zpěvákových úst vylétla jen slova „Ďakujem, musíme isť...!“

Psycho Radio byli možná papírově „nejměkčím účinkujícím“, přesto se nenechali uvíznutím v metalovém sendviči nikterak zastrašit a vyburcovali sebe i publikum k živelnostem a pódiovým kreacím, díky kterým se kapela může po právu honosit nálepkou „psycho“. Jejich rozpravný hudební výraz, který přitom precizně krotí, je naživo podtržen právě neopakovatelnou energií, důrazem a skoro až nekontrolovatelnou nakažlivostí.

Kdekdo by mohl tvrdit, že brněnská metalová legenda Root už nemá po těch letech na scéně čím překvapit, ovšem opak se ukázal být pravdou. Hned ze startu vyrazili na pódium s důrazným zvukem a nasazením, o které se staral především neustavičně poletující Evil, hrající jakousi roli stmelovače mezi temně oděnými interprety a hladovým publikem. Nejspíš to bylo zčásti podníceno i tím, že se Evil v trikotu Root objevil naposled. Uprostřed setu tak René navždy zmizel z rootovských řad jako další z původní trojice stojící takměř u zrodu kořene a místo něho nastoupila nová krev, kytarista Hanz. Z této náhlé změny v sestavě se zarytý fanoušek mohl ocitnout ve stavu „lehce šokován“, vezmeme-li v potaz fakt, že se Root nachází těsně před netrpělivě očekávaným vydáním nové desky „Heritage of Satan“. Na druhou stranu na podobné impulzivní zvraty už můžeme být u Brňáků z historie zvyklí. Každopádně i tak bylo zřetelné, že jsou Root v hodně velké koncertní formě, sehraní a vypilovaní, přičemž dřívější dojem flegmatické spontánnosti plně zastoupila až profesionální suverénnost.

Závěrečný festivalový dvojblok Locomotive a Tortharry už jen podtrhl vyhraněnost letošního ročníku festivalu, přičemž obě kapely se do obecenstva opřely s drtící zvukovou hradbou. Valiví Locomotive nezapřeli sepulturácké kořeny, naopak ortodoxně deathoví Tortharry zastupovali absolutní hráčskou preciznost, zabijáckou a zároveň čitelnou jak slovo boží. Očekávání slibující hodně silné a výživné zážitky byly naplněny velkou měrou. Jen škoda časového skluzu, který musel potkat zrovna vystoupení Depresy, navíc ještě postižené drobet diskutabilním přemrštěným zvukem. I tak ale letošní Psyche Music Art Fest můžeme suverénně prohlásit za plnohodnotný předkrm nadcházejícího festivalu Brutal Assault.