První hoře – Imaginarium

Galimatyáš z Absurdistánu
2013
Kontra Production
42:29 (8 skladeb + 7 intermezz)
rockový kabaret
www.prvnihore.cz

Před pár lety způsobili na metalové či obecně vzato tvrdě rockové scéně zcela nečekané pozdvižení. Odkudsi z jiných sfér se vynořili dříve nepoznaní pánové, kteří se náhle a zničehonic stali prvotřídní senzací, začali sbírat ocenění a svým výrazně odlišným přístupem dokonale narušovat pevný krunýř metalového nebo vůbec rockového konzervatismu.

Pokud tehdy svou hudbou nasrali některé omezenější metalisty a „nic než metalisty“, pak je to samozřejmě jedině dobře. První hoře od té doby ve své pozici možná trochu ustrnulo, přesto je pořád schopno bavit, těšit a někdy třeba i překvapit, byť už méně pronikavým způsobem. Přetrvávající rockový kabaret nadále disponuje místy až metalovou tvrdostí, ale také punkovou neučesaností a artrockovou velkolepostí, tedy víceméně protichůdnými rysy. To vše se kloubí v moderní tvrdě alternativní rock, kde se vedle kytar a bicích nijak neztrácejí nápadité klávesy, programování či Klaunův akordeon, a kde jsou brilantní instrumentální schopnosti něčím, o co je možné se patřičně opřít.

Páté album vznikalo průběžně po dobu bezmála dvou let a obsahuje pouze osm skutečných skladeb, přičemž obě zdařilé položky z předchozího promo singlu, tedy ostřejší „Němohra“ a spíše emotivně laděné zvolání „Ikare!“, nejenže nemůžou chybět, ale dokonce jsou zde opět přímo za sebou. Jenže zatímco ta druhá ve své náladě působí na albu tak trochu osamoceně, ta první výrazněji a zřetelněji definuje současný styl souboru, překypující hlavně tvrdostí a razancí.

„Takto namíchaný guláš jistě nemusí chutnat každému, ale koho jednou uspokojil, může si jej dopřávat i opakovaně.“

Právě takto se rýsuje pestré „Carnívale“, kde se bravurně mísí mnohé naznačené postupy a přístupy, jenže možná ještě vrcholněji působí „Absurdistán“, v jehož experimentálním až noisovém rozuzlení dojde i na hrůzyplné „kázání svatého Bertráma“ a smutně proslulé mimikrové „včeličky“. Zpestření přináší španělskými rytmy roztančený „Galimatyáš“, ale ujde rovněž přímočařejší „Don Quijote“ či dramatické „Bolero“, zato trochu slabší a matnější je „Melancholía“.

Stěží pominutelnou součást nahrávky představují intermezza, kterých je včetně intra a outra celkem sedm, včetně jedné operní árie nebo citací odevšad. Zaujmout dokáže zejména sebeironicky míněný folkový popěvek „Něžný metalista“, skoro plnící roli regulérního songu, neboť je jako jediný ze všech předělů vybaven vlastním textem. Právě slova, jejichž autorem je zpěvák a kytarista Milan Urza, tvoří velmi podstatnou a pozoruhodnou součást díla, a jakmile se ozve třeba takové „Dám všechno co mám, musí se nakrmit hladový chřtán, bestie jménem Absurdistán“, čiší z toho nejen inteligence a přemýšlivost, ale rovněž zdravá kritičnost v kombinaci s nadhledem.

Názvy písní nebo samotné texty obsahují nejen slůvka jako Absurdistán, galimatyáš či Imaginarium, ale též Babylonia, karneval, šarlatán či varieté, čímž je řečeno vše podstatné. Takto namíchaný guláš jistě nemusí chutnat každému, ale koho jednou uspokojil, může si jej dopřávat i opakovaně. Není to sice natolik přelomové album, jakým bylo revoluční „Lamento“, ale pořád je to hodně dobré. Tuhle formaci má smysl nadále poslouchat a sledovat, protože je unikátem.