Prong + Klogr

Bez pičičand do extáze
12. dubna 2014
Praha, Nová Chmelnice

Neznám kapelu, k jejíž hudbě sedne melodika názvu jako k Prong. Jednoduché a nečekané zároveň. Dráždí ostnem a zároveň se netají s úmyslem nakopat prdel. Kašle na všechny dvoj-a-více-smysly, přímočaře odzbrojí, a přitom si ponechá příchuť exotiky.

S Prong jsou spjaty mé hudební začátky. Dodnes si vzpomínám, jak jsem v roce 1998 pustil svým spolužákům tehdy aktuální album „Rude Awakening“. Pro dotyčné chudáky, kteří v té době holdovali roztomilým pitomostem Mňágy a Ždorp a vrchol tvrdosti pro ně představoval Cobainův „Smells Like Teen Spirit“, to byl strašlivý šok. Pro mne láska na celý život.

Předskokani Klogr mi byli velkou neznámou a přiznám se, že jsem se jich trochu bál. Úvodní informace o „moderním alternativním metalu“ mne příliš velkou důvěrou nenaplňovala. Nicméně pod pódiem jsem se jim musel v duchu omluvit. Ano, kapela byla mladá, někteří z nich pravděpodobně ani nebyli na světě, když Prong začali hrát. A moderní byla dostatečně na to, aby poskytla ortodoxním metalistům hromadu munice pro odsuzující kanonádu.

Nicméně taky dodávám, že pokud by dokázaly i další kapely jejich generace zkombinovat mladou energii, moderní zvuk a soudnost, nenávistných výpadů vůči nim by znatelně ubylo. Hudba Klogr se nepodbízela středoškolským kvazimetalistům, a zároveň se kapela netopila v samoúčelné tvrdosti, jen aby dokázala kritikům, že neměkne. Kapela tak drtivou většinu návštěvníků dokázala přikovat pod pódium a dát jim za to zážitek, který připravil půdu pro armageddon v podání Prong.

„Prong jsou jen tři a to, co na Chmelnici předvedli, s přehledem strčí Slayer do kapsy.“

Vážení a milí, v sobotu jsem zažil koncert, který se s přehledem vejde do „top ten“ mých hudebních zážitků. Svého času jsem hlásal, že co kapela nezvládne ve čtyřech, nezvládne ani v deseti. Nyní tento názor opravuji. Prong jsou jen tři a to, co na Chmelnici předvedli, s přehledem strčí Slayer do kapsy.

Téměř dvouhodinová kanonáda v podání této trojky pro mě byla zážitkem, který si budu ještě dlouho pamatovat. Prong nehráli, ale nabíjeli energií, a v sále zavládl fanouškovský fanatismus v nejpozitivnějším smyslu toho slova. Na koncertě se sešla spíše starší generace, ale nadšení pod pódiem připomínalo mladé goregrindery. Poněkud „devinovská“ atmosféra, nicméně bez Townsendových pičičand a při napohled „obyčejném“ metalu.

Možná v tom je ten vtip – Prong si na velkolepá gesta a ostentativně projevovanou jinakost nikdy nepotrpěli. Pro zapšklé konzervativce jsou příliš nekonvenční, alternativec je zase odvrhne jako „jen metal“. S takovým materiálem se nedá vyprodat ani Sazka Arena, ani kavárna intelektuálních povalečů. Ale pár stovek vlasatých metalistů, kteří shodou okolností nejsou úplně vylízaní, tím dovedete k šílenství.