Prodavač + Pacino + Červen

Nejlepší Prodavač z botanické zahrady
4. prosince 2015
Ostrava, Plan B Hardcore Café

Po zkušenostech z listopadového koncertu Telescopes (odkdy jako koncerty začínají načas?), jsem začala dělat věci jinak. A tak se stalo, že jsem v Planu B byla asi tak s hodinovým předstihem. Nevadí. Tak kafe. A plzeň. A ještě jednu. Doba si to prostě žádá.

Pacino jako první. Podle Loučky jsem se popisem v pozvánce trefovala leckam, jen ne do černého. Asi za to může ten „krásný hluk“, slovní spojení, které z tištěného programu letošního Chee Chaak Festu bilo do očí ve fakt krátkých intervalech. Ale na mou obranu, kluky z Orlové jsem viděla naposledy před rokem, když mě po trochu slabším vystoupení Strangers in the City odstřelili do jiné dimenze, přičemž vzpomínání na tento večer provázela i obrovská dávka sebereflexe a ujištění sebe samé o vhodnosti odložení některých konkrétních alkoholů do kouta.

Pacino byli skvělí, zvuk přijatelný a atmosféra – jak je ostatně doma v Planu B zvykem – naprosto pohodová. U Pacina můžeme mluvit o příjemném, devadesátky evokujícím indie rocku, tedy o muzice v základu poslechově nenáročné. Ale jak v souvislosti s tímhle srdcovým žánrem často říkám; čím méně not, tím lépe. Očekávání byla v tomto případě splněna, svou pozici orlovských Pixies (ale jistěže bez Kim) obhájili.

„Prodavač toho zatím nestihl moc vydat, ale přiznejme si, že všechno, co pustil do éteru, smrdělo nechutnou dokonalostí.“

Červen, och. Všemožné servery, jež se předhánějí v tom, který bude víc alternativní a uncool, o nich hovořily v superlativech a mně se tomu vždycky chtělo věřit jen tak napůl. Respektive čekala jsem, že to bude dobré, ale ono to ve výsledku bylo kurevsky dobré. Nikdy bych nevěřila, že se s kytarou, několika krabičkami a bicí soupravou dají dělat taková kouzla. Červen nám všem totálně zamotal hlavy – z věcí, které by se daly s přehledem nazvat nářezy, plynule přecházeli ke krásným melodiím, až měl nejeden z nás slzy na krajíčku. Navíc ta práce s nečtvercovými rytmy! My, co si rádi a s chutí do rytmu podupáváme, jsme byli vpravdě poněkud nasraní. Ale co, tohle je matika, která konečně dává smysl. A všechny ty věty o tom, že ve srovnání s Červnem můžou jít Nachttante na hanbu, čtyřikrát podtrhnout.

„Duchové“, „Malý ráje“. Prodavač toho zatím nestihl moc vydat, ale přiznejme si, že všechno, co pustil do éteru, smrdělo nechutnou dokonalostí. Už za časů Sporto bylo jasné, že je Šampon mokrým snem všech tuzemských fanynek New Order a naživo to akorát potvrdil. Prodavač jsou novoromantici jak vyšití – na vyjádření všeho jim stačí hrozně málo a tak já to mám ráda. Nemá cenu vymýšlet si vrcholy jejich setu, celá ta hodinka byla totiž naprosto intenzivní a ačkoli to, co teď povím, je klišé z kategorie největších, neměla jediné slabé místo. Když pak zahráli cover „V noci“ od nejlepší lokální kapely na světě, už mi nezbyla žádná kolena, která by se mohla podlomit. Zavírám oči a přijímám. Prodavač byla jedna z prvních kapel, jež mě ze škatulky indie začala skutečně zajímat. I když by její protagonista mohl jasně argumentovat, že to není jeho scéna; Prodavač je totiž tak nadžánrový, že si mohl zahrát i na Fluff Festu.

V dnešní době jsou kapely fotící se v botanické zahradě už vlastně kategorie sama pro sebe, ale pro mě bude Prodavač vždy ta nejlepší z nich. Srdcovka poprvé slyšena naživo, jinak to ani dopadnout nemohlo.