Process of Guilt - Fæmin

Hledání entity u doomové elity
2012
Bleak Recordings
42:53 (5 skladeb)
sludge/post-doom metal
www.processofguilt.com

Poslyšte zvěsti o tom, kterak se (ne)nápadná metalová veličina Process of Guilt vydala prozkoumat vlastní hranice a najít novou tvář tam, kde ji mnozí pozvolna ztrácejí. Tedy ve stojatých vodách soudobého post-metalu.

Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. Všimli jste si někdy, že se stále více a více lidí pasuje do role žalobců i soudců, kteří skrze vlastní povrchnost vynášejí verdikt nad vším, co se jakkoliv vymyká jejich představě o životním standardu? Nejinak je tomu v hudbě, kde se vynášení rozsudků stalo jakýmsi filtrem v nekonečné záplavě nových stylů a nahrávek. Ale jsou tyhle soudy vždycky spravedlivé? Process of Guilt by byli za jistých okolností žánrově exkluzivní kapelou, kdyby se ovšem nedostali do archaismy opředené kolonky death doomu, který už tehdy tvořil jakýsi okraj posluchačského zájmu. Přitom tahle portugalská čtveřice na svém debutu „Renounce“ dalece překročila jakékoliv jednosměrné vnímání doom metalu a posunula žánr do nadmíru moderních, tedy veskrze velmi atmosférických sfér.

Jasně, posouvá se kdekdo, ale ne každý si dokáže zachovat vlastní autenticitu. To se právě téhle kapele podařilo a druhá řadovka „Erosion“ neztratila nic z intenzity i intimity hudebního podání. Přesto z ní byla čitelná evidentní snaha odrazit se směle k výrazově otevřenějším a stále aktuálním post-žánrům. Žádná myšlenková eroze, žádný vypočítavý kalkul, spíš jakýsi logický stupeň evoluce, ve který mohla (i nemusela) dospět tvůrčí snaha o překonávání vlastních hudebních hranic.

„Popravdě ‚Fæmin‘ je pro mě něco jako zkusit si dýchat opačně, nejprve vydechnout a teprva potom lačnit po nádechu. Tak trochu proti přirozenosti.“

Ale vykašleme se teď na recenzentská klišé. Když se mi vloni dostalo do ruky kompilační album „The Circle“, které bych sám označil spíš za instrumentální épéčko, vlastně mě ani nepřekvapilo, že Process of Guilt najednou dronují, pohrávají si s výraznou ambientní složkou, noisovými ruchy, sludge riffováním. Přímo se tak nabízela otázka, jestli tohle hledání vlastní identity pánové ukočírují a nepustí se do nějakého tupého vytloukání post-metalových standardů. Něco jako když si Bělorusové Reido zkusili hrát na Omegu Massif. Odpověď je nasnadě, jmenuje se „Fæmin“ a na první pohled překvapí pouhou pěticí skladeb. Ale čím ještě?

Popravdě „Fæmin“ je pro mě něco jako zkusit si dýchat opačně, nejprve vydechnout a teprva potom lačnit po nádechu. Tak trochu proti přirozenosti, posloupnosti, přesto pořád dýcháte. Nechci přímo tvrdit, že tahle deska působí nepřirozeně, ale první, co mě na ní zarazilo, byla její rytmická, potažmo výrazová jednotvárnost. Instrumentálně velmi dobře zvládnutý atmosferický sludge, vokál posazený mnohem více do post-metalových poloh (což je patrné zejména v post-hardcorově ražené skladbě „Blindfold“), vcelku vyvážený moderní zvuk.

Ale minutu po minutě mám neustále problém uvěřit ve zmíněnou autenticitu. Snažím se nehledat parafráze s tvorbou Minsk, byť se mi samy nabízejí a nechce se mi ani automaticky zmiňovat vlivy Neurosis, to by byla hodně ohraná písnička. Tápu, bloumám, zkoumám. Process of Guilt evidentně (d)ůmyslně tlačí na typicky burácející sludge riffing a výslednou atmosféru se tak snaží nachytat hlavně v klidnějších pasážích, čímž se dostáváme na standardní žánrovou sinusoidu umocněnou jen a pouze muzikantskými schopnostmi jednotlivých aktérů. Důkazy hovoří jasně, čtyřicet minut stylového přehledu dává „Fæmin“ lehce nadstandardní parametry, avšak formálně nenabízí víc, než jste v ní schopni poměrně rychle najít.