Přípravka:11 Paranoias – Asterismal

11 Paranoias teď vydávají třiasedmdesát minut dlouhou desku, na které se s ničím nepářou, ale zároveň nechávají své řezavé riffy patřičně doznívat. Dlouhé atmosférické plochy i autentická surovost, tohle není hudba, která by mohla zasáhnout masy – ty si pořád úzkostlivě hlídají, aby se jim náhodou někdo nedostal pod kůži, neřkuli rovnou na kost. A suroví 11 Paranoias mají namířeno právě tam.

Když se zamyslím nad tím, jakou hudbu hrajete, dávalo by vám smysl udělat i krátkou desku?
ADAM: Proč by ne? Posledních pár alb jsme krátili tak, aby se vešla na jeden vinyl. A jsou nám vlastní i kratší, rychlejší skladby – kdo ví, kam se náš zvuk posune příště. Obvykle ani netušíme, co z nás vypadne, když jdeme nahrávat. A ve studiu se stejně většinou nedržíme plánu, takže by mě nic nepřekvapilo.

NATHAN: Pro vydávání single vinylů jsme se rozhodli vědomě. Snažíme se lidem nabízet opravdu pohlcující zážitky, které projdou zkouškou mnoha opakovaných poslechů. Dvojitý gatefold vinyl Stealing Fire from Heaven byl nesporně krásný, ale taky drahý, což bylo omezující. Adamovo řešení bylo vytvořit něco, čemu říká MPV (Multi-Dimensional Paranoid Vision) – jde o kombinaci RGB přebalu a barevných filtrů, kterými se na něj díváte. Použil to už na albu Reliquary for a Dreamed of World a pokračuje v tom i nyní na Asterismal. Cílem bylo vytvořit něco umělecky hodnotného, ale i finančně dostupného pro každého.

Máte pocit, že se metal jako žánr má kam rozvíjet? A usilujete o to?
ADAM: Kreativita a její rozvoj, to je vždy pozitivní a my jsme všemi deseti pro. Ale nepěstujeme si příslušnost k nějakému žánru, jsme volní radikálové poletující širým vesmírem a děláme si to svoje. Náš rituál, naše způsoby, náš čas i naše tempo. Nejsme kluci z plakátu, kteří stvoří nový metalový řád, nesnažíme se začít revoluci. Ale rozhodně se snažíme dělat věci po svém a právě tahle svoboda je nám velkým zadostiučiněním.

Co podle vás metal naopak nejvíce brzdí?
ADAM: O současném metalu toho vlastně vím hrozně málo. Ale přijde mi, že se v něm hodně věcí pořád dokola opakuje – a taky že zrovna teď není jeho nejsvětlejší hodinka. Možná přesně naopak, přijde mi, že ta křivka je vůbec nejníže od doby, co byl metal vynalezen. Ale jako cokoliv jiného v popkultuře, on zase vystřelí.
Být v metalové kapele je dneska zatraceně drahá legrace – zkušebny i logistika cestování, to všechno neuvěřitelně zdražilo, zatímco honoráře šly dolů a malé kluby zanikají. A když se k tomu připojí, jak málo zajímavých kapel existuje, nezdá se, že by metal zrovna vzkvétal.

NATHAN: Dá se na to podívat i z druhé strany – totiž že metal by se rozvíjet vůbec neměl. Z historického pohledu jde o uměleckou formu určenou outsiderům, kterou produkují outsideři. A není nic podivného na tom, že není přijímán většinovou společností. Na metalu a jeho výhoncích nás přece přitahuje právě to, že není pro každého, že není snadné ho strávit. A když už se někomu z extrémní metalové scény podaří prorazit, je za tím hodně obětí. To ale není náš případ, pro nás metal nebyl „kariérní volbou“.

„Nejsme kluci z plakátu, kteří stvoří nový metalový řád, nesnažíme se začít revoluci.“

Na vaší nové desce jsou i hodně majestátní momenty, přitahuje vás teatrálnost v metalu?
ADAM: Vizuálně nikoliv. Zvukově někdy. Majestátní zvuky jsou něco, k čemu se dokážu vztáhnout, a co se někdy snažím vytvořit. Zbožňuju, když vymyslím zabijácký riff a pak ho zpomalím k dokonalosti, obvykle aby následoval hlemýždí tempo mého pomalu bijícího srdce. A když ho pak zahraju s plným zaujetím, neznám krásnější zvuk nebo pocit.

NATHAN: Teatrálnost a majestátnost jsou všude kolem nás. Každý ze tří členů kapely má své inspirace a zájmy, které se překlápí v naši společnou hudbu. A ona teatrálnost vychází ze střetu těch různých inspirací a taky je podmíněna místem, kde zrovna tvoříme. Říct, že by nás ovlivňovala teatrálnost metalu, by nebylo přesné – ale rozhodně uznáváme schopnost tvořit majestátní umění, a to v každé disciplíně, metal nevyjímaje.

Tvoříte v plném soustředění anebo spíše v transu, který může být podobný tomu, co navozujete svým posluchačům?
ADAM: Takřka všechen materiál před Asterismal vycházel ze spontánních jamů v nahrávacím studiu. A to jsme byli většinou v transu. Až s novou deskou jsme do studia šli s několika připravenými riffy. A byl to hodně jiný zážitek.

NATHAN: Všechno se to odvíjelo od toho, jak jsme naživo hráli skladby z desek Stealing Fire from Heaven a Reliquary for a Dreamed of World a uvědomili si, jak fluidní i přesné se díky neustálému opakování stanou. Nikdy nezněly stejně, ale to podání bylo pokaždé suverénní. A tak jsme si řekli, že když budeme mít nějaké takové motivy připravené dopředu, budeme se moci ponořit hlouběji do improvizací, ze kterých vzejde další hudba. A jelikož jsme tomu nachystanému materiálu opravdu věřili, mohli jsme zažít trans hlubší než kdy dříve. A snad je i díky tomu naše nová deska jedinečná.

Kdo stojí za jejím unikátním přebalem?
ADAM: Je docela nezvyklý, že jo? Tobyho Zieglera znám roky a vždy jsem obdivoval, co dělá. Sdílíme podobnou estetiku i mnoho ze základů, z nichž vycházíme. Navzdory tomu, že přebal desky může působit spíše futuristicky, jeho kořeny jsou v prapůvodním doomu i okultní, posvátné geometrii. Jde o reimaginaci obrazů Georgese de La Toura , které Toby překreslil olejovými barvami na hliníkové tabulky a následně je na továrních strojích vyhladil a odhalil tak syrovou texturu kovu. Myšlenkou za tím vším je celkové chátrání a skomírání, u kterého je člověk nucen přemýšlet nad svým vlastním odcházením. A pak je tady ten bezmála neonově zářící pentagram – věčný a znásobený vidinou temných zítřků, které všem předvídáme.