Přípravka: Zohastre – Pan and the Master Pipers

Název Zohastre má celou řadu asociací. Co vlastně znamená?
Doslova to znamená „Zam, Olmo a Heloise ke hvězdám“. Zvukové prolínání nebeských těles a písma, je to astronomická a magická slovní hříčka.
Kromě toho odkazujeme na Zarathustru. Nietzsche a jeho knihy mají velký vliv na nás, naši hudbu, myšlení i život. Koncert Zohastre by měl ideálně probíhat v první scéně knihy Tak pravil Zarathustra, kde kráčí provazochodec po napjatém laně přes náměstí, na kterém probíhá bezčasá pouť.

Poslech vaší hudby působí jako průlet cizím vesmírem, kde neplatí zákony logiky. Je něco takového vaším cílem? Chcete vytvářet fiktivní zvukové prostory?
Ano, přesně tak. Rádi si představujeme vesmír podle vlastních vrtochů, bez pravidel nebo aspoň s jinými vlastnostmi, který můžeme podle libosti tvarovat, a ve kterém se všechno přesunuje nebo pohybuje jako ve snu nebo ve světě iluzí.
U našeho nového alba Pan and the Master Pipers jsme spolupracovali s Viktorem Konwickim, který dělá videoart – vytvořil videohru, ve které každá skladba na desce odpovídá jedné úrovni hry. Na základě hudby vytvořil nové virtuální světy a doplnil jednotlivé části o speciální prvky a vizuální efekty, které umožňují volný pohyb a vytvářejí halucinace. Fyzika téhle hry je dost divoká! Takový je i koncept naší hudby.
Pracujeme se složitými vzorci, riffy a rytmy, ale když hrajeme naživo, rádi ztrácíme cestu a zacházíme do podivnějších končin. A nejlepší je, když kosmická loď dosahuje rychlosti světla nebo vstupuje do černé díry a my se oba vznášíme s roztaženýma rukama!
Je tu i silný narativní rozměr. Považujeme se za součást výpravy, která se vydává na odyseu na druhý konec galaxie, a proto procházíme lesy, setkáváme se s vědmou, cestujeme v podivné hvězdné noci a vždy se řídíme zvukem mistrů dudáků. Vede nás Pan, bůh divočiny, přírody a venkovské hudby. (Viz názvy skladeb na aktuálním albu, pozn. aut.)

Používáte spoustu různých tradičních i moderních nástrojů. Ovlivnil vás koncept hudby čtvrtého světa? Jak vás napadlo použít v daném kontextu právě dudy?
K vybavení, které v současnosti používáme, jsme došli po letech hudebních experimentů, výzkumu a nahrávek, sólových koncertů a publikací, několika kolaborací a společných improvizací. Pultíkem H. prošlo mnoho elektronických zařízení, zatímco z Uitnových bicích automatů a podomácku zapojených krabiček se časem vyklubaly „skutečné“ bicí nástroje.
Hasselův popis „hudby čtvrtého světa“ je velice zajímavý a rozhodně máme blízko k paradoxní kombinaci primitivního a futuristického zvuku. Také souhlasíme s poznámkou Briana Ena, že „problémem počítačů je to, že v sobě mají málo z Afriky“.
Pocházíme z „hypnagogické“ scény odkojené internetem a přirozeně nás láká zapracovávat vlivy z velmi odlišných kultur, míst a dob. Když používáme akustické bubny a elektroniku, pásky a vábničky na ptáky prohnané přes fuzz, delay a oktáver, jde o snahu smazat rozdíly mezi minulostí a vzdálenou budoucností. Chceme se také napojit na zděděné emoce, probudit zapomenuté vzpomínky, nepovědomé techniky a zvuky a navodit silný nečasový zážitek.
Začali jsme hrát jako Zohastre, když jsme se před dvěma roky přestěhovali do Francie. Žijeme na opravdovém venkově, který je plný pověstí a tradiční hudby pod nádherně temnou oblohou. Dokonalé prostředí pro trubadúry z kosmu! Název našeho alba také odkazuje na román George Sandové, který vychází z příběhu mytických dudáků. Možná to byli naši předkové.
Vlastně jsme asi dovezli nějaké nahrávky dud ze Skotska, ale od té doby jsme zjistili, že i dnes lidé od Bretaně po Sicílii tančí za zvuku dud a ujíždějí na něm. Ten zvuk nás uvádí do transu!

Můžete představit svůj label ZamZam Records? Jakou hudbu vydáváte? Kdo stojí za grafikou?
Zamzamrec je DYI kazetový label a síť zaměřená na odvážnou hudbu. Nemáme žádný konkrétní žánr. Vydáváme skladby – zpravidla experimentální, snové nebo avantgardní – hudebníků z různých prostředí, kteří vytvářejí dost různorodé zvukové krajiny. Upřímně řečeno, máme prostě rádi divné věci a spoléháme na náhody a intuitivní rozhodnutí.
Příběh Zamzamrec začíná ve Velké Británii, i když jsme z Francie, respektive Itálie. Už tehdy jsme byli zapojení do hlubokého evropského undergroundu a měli kontakty s několika nezávislými labely a rádiovými pořady. Jednoho dne před sedmi lety jsme si prostě koupili kazetový duplikátor a připravili první doma nahrané kazety. Od té doby jsme vydali dvaapadesát nahrávek! Začali jsme na limitovaných edicích třiatřicet kusů, dnes většinou děláme mezi pětapadesáti a devětadevadesáti kopiemi.
Kazety si pořád kopírujeme doma, ale máme teď hi-fi sestavu, na které to jde snáz. Pořád chodíme do místního copy centra a připravujeme každou kazetu ručně – stříháme a skládáme obaly. Schválně pracujeme v tomhle měřítku, abychom si to mohli dobře plánovat. Každá nahrávka vydělává na další kazetu. Možná vytváříme méně kopií, ale pracujeme s více projekty. Co se týče výběru, rozhodně podporujeme a protežujeme hudební menšiny, okrajové a začínající umělce. Snažíme se vyhýbat velkým médiím a vytvářet nové cesty, navazovat nová spojení.
Většinou strávíme nad každou kazetou dost času, protože se staráme o všechny drobnosti, pracujeme na webu a připravujeme fyzické kopie. Zvláštní pozornost věnujeme také grafice. Oba rádi vytváříme artworky, koláže, kresby a malby. Někdy spolupracujeme přímo s hudebníkem nebo jiným výtvarníkem a více se soustředíme na rozvržení a design, někdy děláme všechno. V obou případech nám jde o to, abychom vytvořili imaginární okno do hudby a budovali si vlastní magickou estetiku.

Hodně se mluví o rostoucích malých britských scénách mimo Londýn. Jak to vypadá v Bristolu?
Do Bristolu jsme se přestěhovali v roce 2011 – naším cílem bylo zkoumat nové zvukové světy a obzory. Brzy jsme začali organizovat koncerty a vysílat v rádiu, potkali se a spolupracovali s řadou nadšenců jako jsou MXLX, Deej Dhariwal, Ocean Floor, Henry Collins, Paul Allen a Gareth Turner z projektu Anthroprophh, Fat Paul, Ross Bumtapes anebo Adam Reid. Během pěti let jsme byli velice aktivní a nakonec jsme hráli zásadní roli ve vzkvétající experimentální scéně tohoto města.
Bristolská hudební scéna je nesmírně bohatá na koncerty, kapely, kluby. Hudba je tam prostě všude, což člověka povzbuzuje a inspiruje. Je to ohromně plodné prostředí, ve kterém by bylo skvělé vyrůstat a poslouchat a učit se. Zároveň je ale dost lokálně orientované a nestabilní. To může být těžké, zvlášť když člověk není místní...
Popravdě jsme před dvěma roky dostali možnost radikálně změnit životní styl a prostředí, a tak jsme se rozhodli přesunout do odlehlé přírody někde ve Francii. Ale jsme pořád hodně propojení s bristolskou scénou. Vracíme se tam poměrně často, případně za námi jezdí hosté a přátelé na prázdniny nebo kvůli nahrávání.